Maruška a Jula spěj, Máša s Jindřiškou a Štěpánkou pracujou na scénáři a děda Jindřich spí nejspíš taky. před chvilkou jsem ho vystřídal. Tenhle tejden už hlídal velkou část pracovních dní, kdy jsme s Mášou pracovali oba docela dost. a hodně nám to pomohlo, protože jsme byli všichni čtyři celí zničení a zdecimovaní.
Jestli to bylo po komáří smršti a nevyspání během jednoho večera na Hornosíně, kterým jsme si chtěli prodloužit krásnou, leč příliš krátkou dovolenou v penzionu Rút na Mácháči… těžko říct. Ale byli jsme pěkně zničení všichni, Marušku bolelo ouško, Jula hucavě kašlala a my dospělí jsme na tom byli podobně.
Možná toho je prostě dlouhodobě hodně a ten tejden na Máchově jezeře nám zkrátka nestačil
nakonec jsme na dnešek zrušili přejezd ke kamarádům k Pardubicím a razantně zjednodušili i program na začátku týdne.
Já jel přezout zimní gumy k Pirovi a bylo to zase krásný, klukovský setkání, jako posledních víc jak deset let. O nedělích ráno.
Tyjo.
Během čtvrteční večerní sváteční meditace jsem si chvilku vleže prohlížel svoje ruce.
Mám pěkně starý ruce, napadlo mě.