moje druhá asistence na prodlouženým víkendu Stargate byla stejně intenzivní, jako ta jarní. znovu jsem byl v kruhu se stejnou skupinou u jednoho z těch nejdůležitějších momentů celýho programu.
znovu jsem klečel před sweatlodge na mokrý zemi a modlil se, ať mi ta sirka a ta březová kůra a to dřevo a ta hranice chytí. Chytila. strávil jsem pak u toho ohně spoustu hodin. a na závěr, včera ráno, jsem sám ochutnal koláčky své píle, nebo jak se to říká, když jsem po boku současných studentů usedl do horkýho přítmý potní chýše. napřed jsem po těch pár hodinách spánku za poslední dvě noci málem usnul. a jako tradičně pak ryl při třetím a čtvrtým kole obličejem v nebi a pořídil si tak parádní „spirituální pleťovou masku“, že jsem si hlínu z vlasů vymejval ještě dneska.
z lesů jsme odjížděli kolem půlnoci a do postele se dostali v půl třetí v totálním „out of this world“ modu.
teď jsem dokončil práci na Roztylech a v podobným modu se pomalu přesouvám domů. unavenej.
a moc spokojenej.
vracícám se z tohohle směru vždycky velmi vděčnej, pokornej a okouzlenej z toho, jak krásnou práci jsem měl možnost sledovat a podporovat. a jsem taky moc šťastnej, že tu krásu mohu přožívat a sdílet s Mášou… a vlastně i Maruškou.
díky, díky, díky