občas se to sejde a zrovna takhle v červnu a červenci, kdy je alternativní hudebník nejhubenější, je zrovna spousta benefičních akcí. rád na nich hraju, rád do nich věnuju obrazy, jsem tuze rád, když se díky hudbě a umění obecně, sejdou lidi a něco se stane.
zároveň se pak často dostávám do dobrodružných situací, kdy čekám, až mi zaplatí za dvě audioknihy a za dva obrazy, a taky až a jestli se případnej kupec rozhodne, jestli si další dva obrazy spíš vezme, nebo nikoli, takže jsem v podstatě zase virtuální boháč, akorát přijde další víkend, audioknihy zase zatim nic, kluci s obrazama se neozývaj a já jeden den hraju benefiční koncert gratis a druhej den ráno frčim na vystoupení propagační, rovněž nehonorované a v kapse mám litr a počítám tak, aby to vyšlo na oba dva dny a pak i ještě na neděli, protože v pondělí, v pondělí možná ty peníze přijdou. Jeřabina má víko od nádrže přelepený gafou. A je na tom něco luxusního, je to jako Stainbeck, jako Na Plechárně, nebo možná trochu i Kerouac. Je to vtipný a bizarní zároveň. protože z venku to vypadá na velkou slávu a rokenrol, bůhví, jestli nejsme dávno za vodou celá rodina z těch obrazů a vernisáží a koncertů a workshopů a knížek. a přitom jsme pořád na hladině a odvážně plujem pár palců nad čírem ponoru. a do toho skutečně zažíváme ten rock&roll, velkou slávu i neodolatelně připraštěný situace, který, kdybych si je měl vymyslet, zapotim se u toho, jako jsem zpocenej teď.
Maruška je u babičky v Lípě, Julinka spí s Mášou vedle… pomalu se zaklidím a taky pudu spát. ale ještě musim napsat, jak jsem se měl ve Varech.