Že bude poslední atelierový minikoncert zajímavý jsem tušil už dopředu, když se mi na stejný večer nezávisle nahlásili Václav Dejčmar a Michal Horáček.
Mám jim to říct dopředu, dumal jsem? Aby neměli dojem, až se u nás Nad štolou potkaj, že jsem je tam na stejnej večer pozval schválně, že sbírám celebritní zářezy. A koho pozvat k nim, aby se všichni cejtili tak, jak mi přišlo, že se všichni cejtili na těch předchozích minikoncertech. Neformálně, svobodně, otevřeně.
Nakonec oba pány shodou okolností doplnila fotografka Zara Wildmoons, paní doktorka Bára, co kdysi nepropíchla Marušce na Bulovce ušní bubínek a nasadila jí raději antibiotika, což se ukázalo jako dobrý řešení. A Kuba Chaba. Nikdo nevěděl dopředu kdo jinej dorazí a všichni tak byli zpočátku lehce nesví… ale to je vlastně na těchhle večerech normální. A mně se hrálo a zpívalo moc dobře. Koncert, i když v důsledku pokaždý jinej, se začíná jako forma ustavovat. Některý nástroje a písničky si říkaj o pevný místa. A zároveň se to celé pomaličku rozvíjí a pootáčí.
Moc pěkně se mi hrálo. A jen občas mi došlo, že mne ze skládacího gaučíku z Ikea a ze skládací židličky, obojí tuším od Jindřišky, sleduje pan Horáček, jeden z nejdůležitějších tuzemských textařů a kandidát na prezidenta a pan Dejčmar, podnikatel, investor a filantrop, který například spoluvlastní Dox. Bylo to půvabně bizarní, jako z nějaký historky, akorát se to dělo mně a bylo to těsně před Vánocema.
A byl to výjimečnej a zapamatovatelnej večer.
Díky němu, a díky celýmu tejdnu Předvánoční štoly Nad štolou, dopadla i ekonomická stránka celýho závěru roku pro naši rodinu, dobře. Ještě i tady jednou moc děkuju všem, kdo jste se zastavili, něco si pořídili, nebo přišli jen na chvíli na kafe a popovídání. A taky všem, co mi držíte palce na dálku.
Než jsem se pak v pátek vrátil zpátky, zablokovaly se Máše záda a nám začaly další úplně bláznivé, intenzivní a neustále se proměňující vánoční svátky. Což je ovšem zase další příběh, který se pokusím shrnout někdy příště…
slíbí si a v davu zmizí