Schůzka o Naty se včera docela protáhla. Odcházeli jsme z mý kanceláře utahaný a vysušený z toho strašnýho vedra, který tu panuje. Chtěli jsme se Štěpánem a ff zajít na kafe, ale nakonec se z toho vyklubalo pivo. Jedno, než odešel Štěpán. Tři pak ještě s ff. Probrali jsme se k tématům, která nás oba zajímají a nemohli jsme a nemohli skončit. A tak jsme si dali postupně ještě tři malý. No a pak už jsem sprintoval domů, jelikož na mne čekala spící zuza a bdící PiR, ke kterýmu teď obden tahám na disku věci co si usmyslí, že je nutně musí mít.
Datatransfer proběhl, nabořili jsme fajku a když si kluci pustili koncert underworld, prchl jsem spat.
Ráno jsem se probudil do tmy. A tentokrát se mi prostě nechtělo otevírat oči. Ale věděl jsem že na mě v práci čeká hromada práce, který se sice pozdním příchodem vyhnu, ale která mi pak přeroste přes hlavu až budu mít posledních pár chvilek před nahráváním. A tak jsem se dopotácel do nacpaný tramvaje, v Albertu koupil čaj s guaranou a chleba a cibuli (na dnešní gurmánskou párty). A dorazil do práce. A pustil se do práce. Fajn.
Kromě pobíhání od čerta k ďáblu jsem ještě u kolegů stěhoval krabice. Představte si krabici metr krát metr nacpanou knížkama. Těžký jak prase. No a teď si těch krabic představte tak patnáct až dvacet na jedný vysoký hromadě. A v jedný z těch krabic hledáte zimní boty, který vám tam v době vaší nepřítomnosti pohřbili civilkáři.
Během hodiny a půl, co jsme krabice přetahovali, otevírali, prohledávali, zdvihali do výšky a sundavali na zem, jsme objevili pět párů bot z toho jedny černé zimní. Žel bohu to nebyly ty moje. Pravděpodobně se tedy ztratily v průběhu rekonstrukce a stěhování a teď je nosí nějaký spokojený ukrajinec, který si libuje, jak má maso libový a jak má nohy v teple. Mně nezbývá, než se obrátit na vedení školy a požádat o náhradu.
Ach jo… a takový pěkný boty.
Kdepak asi šlapou?
Jinak… syrečkový mejdan… pan anders odřekl první… pan Ff, kterého jsem včera pozval též odřekl záhy. Zbývá pan Smetáček, kterému jsem se nedovolal. A pan nevyzpitatelný Chudoba. Ale já neodvolám. Já prostě neodvolám. A s tímto zvoláním se rozloučím, jelikož jsem utahanej jako pes.
Pé es – mám novýho kolegu. Jmenuje se Aleš. Ví toho o počítačích asi třicetkrát víc než já. Ale zato nehraje na žádnej hudební nástroj.