Morisseyho jsem potkal v sauně. V sauně hotelu Olšanka, kam jsme chodívali s Petrem Vizinou a kde o něm jednou mluvil. Taky jsem věděl, že ho má rád Fiksupojka, ale moc jsem nechápal proč.
Poprvý jsem si zanotoval během 500 days of Summer.
Potom mě rozesmával a těšil klip I’m Throwing My Arms Around Paris.
Jak ten chlap zpívá? Jak bezostyšně elegantně využívá a překračuje běžný žánrový klišé. Je v tom něco umanutýho, tvrdohlavýho, sebejistýho.
Něco nadějeplnýho. Minimálně pro všechny introvertní snivce, co si vykračujou po tenkejch lanech vlastní imaginace do mlhy.