Ponedělí

V pátek jsem jel vlakem do Děčína a bylo legrační, jak se mi okamžitě poté, co vlak vyjel, začalo stejskat po holkách. Venku nádhernej den, až do Roudnice jsem stál na chodbičce a koukal na strmý svahy Roztok, Řež a dál, pak rovná krajina…
z kupé o pár kroků dál hulákali mladí muži oplzlý vtípky a hurónský smíchy, když procházeli kolem vululat lachtana, říkali „dobrý den“ a „zdovolením“ a „děkuju“ mnohem hlubším hlasem, než když se společně překřikovali, kolik toho kdo vypil.
tudy pojedem s Mařenkou do Berlína, říkal jsem si a užíval tu krásnou cestu. Slunce se klonilo dolů a mezi polabskejma kopcema vrhalo dlouhatánský stíny, který zalejvaly celý dlouhý údolíPotkal jsem se s Dájou a Hondzíkovou maminkou a jejím přítelem. A pak dorazil k Františkovi, do třetího patra. Začal jsem do telefonu cvakat zapomenutej sloupek do FULL MOONU, pak dorazila Veronika s Davidem a pak už se dveře netrhly. Přišlo spousta lidí, jedl jsem, pil, kouřil marihuanu, ó, bylo to vynikající. Hodně jsem toho napovídal a naposlouchal. Přečetl jsem pár kapitol z knížky a pak hráli Kalle a hráli krásně. Nemůžu mluvit za ně, ale mám dojem, že to s tím vnímáním hudby ve svejch životech máme všichni dost podobný. David s Verčou jsou oba otevřený a talentovaný a nadaný. A pod Veroničinýma plachejma očima tuším hluboký temný díry. A David je klidnej a stabilní jako měsíc, kterej do těch temnot každou noc s láskou nahlíží.

Do prahy jsme dorazili kolem jedné. Do půl čtvrté jsem ještě uspával Mařenku a tak nebylo sobotní ráno bůhvíjak. V tom neochotně+ probouzejícím se mozku mi naskakovaly obrazy rán, který nás čekaj. I přes víkend to budou vstávání časný a přes den se nezastavíme.

Ale výlet do Marináských Ĺázní nám udělal vyloženě dobře. U Markéty Monspoortový je klid a teplo a skvělý kafe a výborný jídlo. A na Cechu svatého Vojtěcha zima a spousta prostoru pro pálení. Taháme dřevo a je to hezký, tahat dřevo.

V neděli stavíme a natáčíme klip.  Je to fuška a několikrát musim ostře vystoupit ze svý komfortní zóny, když se spolupracující filmaři vydají špatným směrem. Kdyby byl aspoň špatnej, bylo by to celý jednodušší. Ale oni si vybrali takovej, kterej vyhovoval jim a jejich potřebám. A já nakonec rozhodl, že to bude po mým, protože ručim za všechny zvířata a celý slavný natáčení. Sám sobě.
Jsem rád, že v obou případech mi pak dal čas za pravdu.
Jsem, rád, že jsem to dokázal, něco ve mně se němě vzpouzelo… asi jako když Ryan Gosling odmítá, prostě odmítá jíst cereálie.

Večer jsme se vymrzlí vrátili k Markétě s oběma Maruškama a s Aid Kidem a ještě krátce a bohatě povečeřeli, popovídali a postupně poodpadali. Včera ráno vztyk, přesun do Prahy na odběry na Bulovku, domů, do práce, z práce…
Kolem desáté začaly mé obvody vypadávat a já musel jít spát.