ohooo
minulej tejden je nacvakanej, ráno vstávám brzo a večer kolem desátý večerní většinou začínám padat na hubu. Jeřabinu se mi nepodařilo odvízt ani ve čtvrtek ani v pátek, dneska zkontrolujeme povinný ručení a kdyžtak bych zítra zařídil odvoz do Vinoře.
v sobotu ráno jsem si ověřil podezření, že workshop v sauně NUUK je až v neděli, opravil jsem pozvánky na Facebooku a šel si zase lehnout. Venku začalo foukat a padat sníh, nastupující jaro bylo smetený nekompromisním chladem. A my s Mášou a Mařenkou zůstali celej den zalezlí doma, odpočívali, mazlili se s miminkem a koukali na Bron IIII Broen, celá série proletěla mrazivým dnem.
v neděli moc hezký dopoledne s rozhovorem ve vaně, potom na vlak a chumelenicí a sluncem do Hradce Králové. Ostrou zimou přes město k Labi, přes most Železňák na druhou stranu řeky a blátivě zamrzlou cestou až k maringotce se saunou. Pár naháčů zrovna vybíhalo do vody, venku na louce postávala nahatá holka, z který se kouřilo, jak tak narovnaná hleděla do kraje.
Přijel jsem brzo a tak jsem první část strávil povídáním s místníma… a to pak prolezlo do workshopu nějak plynule. Hodně jsem povídal, ptal jsem se, jak to kdo má a podle toho se snažil určitovat tok toho, co jsem se cejtil oprávněnej o psaní říkat. Vyprávěl jsem o svejch zásecích a malejch vítězstvích, o svejch pochybách a bodech zvratů, o svým životě, o pití a psaní a psaní a hudbě…
v půl sedmý jsem si zase sbalil batůžek a vydal se stmívající se cestou zpátky k železňáku.
Tam po chvíli přijela moje dávná kamarádka, Daniela, kterou jsem znal jako Vokůrokovou a kterou jsem od tanečních, kdy jsme spolu na část tvořili taneční pár, neviděl dobrých dvacet dva let.
Žije s mužem a čtyřmi dětmi v Hradci Králové.
Byla moc hezky oblečená a slušelo jí to.
Na vyprávění o naháčích ale zvedala nosík, že to je na ni moc hippiesácký.
Kratičce jsme si povídali ve fastfoodu… a pak jsem nasedl na vlak a jel zase dve hodiny domů.
A doma se přitulil k těm dvěma MAruškám.
Ta menší celou noc brumlala a nenechala tu větší spát.
V noci jsem se Marušku v jednu chvíli pokoušel utišit. Než jsem se k ní ale ze spánku prohrabal, zase usnula, takže jsem ji akorát vzbudil. A usnul.
Ráno jsem mazal brzo do práce. Za hodinu zvedám kotvu (batůžen, co mi Máša přivezla z IKEA a bez kterýho bych se teď, co se mi rozbil zip přesramenní neratovský tašky, neobešel) a mažu zase na Hlavák na vlak a frčím do Brna. Natáčíme video k hudebním nástrojům Red Bird Instruments a pak mám rozhovor a pak sraz se strejdou z Lulče a pak je v Kabinetu Múz videoklipový večer, který uvedeme debatou s Řezníkem…
Na což se bůhvíjak netěšim, protože se mi moc nelíbí, co takovej Řezník dělá… kromě nějakejch hostovaček a taky Martyho frků, který mi taky přijdou vtipný…
taky jsem před chvilkou zjistil, že na Žižkovský noci nehrajeme v pátek, jak jsem celou dobu předpokládal… ale v sobotu večer, což mám už půl roku v kalendáři Bumbum Satori. Proč to mám v telefonu na pátek je spíš záhada.
Snažím se uchlácholit tím, že toho je teď opravdu hodně a že bez stránek, kde jsem si to vždycky mohl snadno ověřit, je to držení termínů těžší.
Ale moc to nepomáhá.
A tak se nechlácholim a kontroluju další termíny.
Ať v tom neni hokej.
A příště, ať to vim dopředu.
Je to rock and roll, povim vám.
Místama si připadám jako blázen.