Rock and roll je dřina, ale hlavně radost, říkává Mejla z Vypsaný Fixy.
A má recht.
V pondělí po obědě jsem vypálil z práce a jel na Hlavní nádraží. Podruhý, vlastně potřetí během dvou dní… cesta do Brna utíká proti směru mý jízdy, míjím všechny ty místní pamětihodnosti, Kolín, Pardubice, Kunětickou horu tentokrát vidím z druhý strany, než včera… hluboký údolí u Ústí nad Orlicí a nakonec Brno, hlavní nádraží.
S Honzou Ficem, kterej mě vyzvedl na nádraží, jedeme šalinou k němu domů a pak autem s takovým hobitím lingvistou a Honzovým spolupracovníkem Albertem? Robertem? do Kabinetu, kde během chvíle natáčíme propagační video Red Bird Instruments, který jsem klukům nabídl. Líp to prý vypadá, když u toho kouřím, tak u toho kouřím.
Během točení dělám rozhovor s Tomášem, kterej má takovej rozhovor jako školní práci. A pak dorazí strejda Zdenda z Lulče a psak už je najednou dost hodin a Kabinet je plnej a já jdu na scénu společně s Řezníkem.
Skoro dvě hodiny pouští na střídačku naše klipy, diskutujeme o nich, diváci pokládají otázky, je to úplně, jako doopravdy.
Nabílém gauči dva maskovaný chlápci, jeden mikrofon si podáváme se sofistikovaným moderátorem, šňůra se mi motá mezi nohama, podávám mirofon sem a tam.
A jsou to dobrý otázky a je to zajímavý koukat, jak rozdílný můžou bejt věci, když je dva dělaj podobně, ale z úplně jinejch vnitřních důvodů. Nebo možná jen z jinejch. Protože o svejch motivacích toho vim střídmě a místama mi přišlo, že Řezník ještě o trochu míň.
Dobrej výběr duelantů, řekl bych, líbilo se mi to.
Pak ještě povídání se strejdou a jedním Ghostem of you a čau Brno, ve 23:59 usedám do sedačky žlutýho autobusu, kterej mě pak za dvě hodinky doveze do spící Prahy…
včerejšek jsem kupodivu prošel bez větších nesnází… dokonce se mi podařilo zjistit, jestli nám teda pořád platí to povinný ručení, zaplatit to přeposlední, z kterýho zbyl nějakej cucík, zbytnělej posíláním upomínek na pět let starou adresu… objednal jsem asistenční službu,. pán přišel a Jeřabku 14 dní stojící na fleku nahodil a já najednou jel do Vinoře, ani jsem nevěděl jak…
večer jsem nosil a kolébal Marušku, uzlíček spokojeného předení
zastavil se Petr Kollarčík s krásnejma ukázkama z animovanýho klipu na Satelity
zkusili jsme rozkoukat seriál Carnivale, ale rozjížděl se moc pomalu a
docela brzy jsme šli spát
Marušce teďn nejspíš už opravdu rostou ty zoubhky, celou noc se vrtěla a ponaříkávala. vybavuju si slastnou hodinu, kdy jsem vydržel spát a zároveň ji k sobě vinout velikou dlaní přes celý záda tý malý holčičky. vždycky když se jí ta ruka přitiskla na zádíčka, MArka se celá povolila a opřela do tý dlaně… a usnula
ráno jsem udělal mlíčko a vyrazil do práce
za chvíli odjíždím pro nástroje a k Aid Kidovi na zkoušku
v sobotu hrajeme v tom Vinohradským pivovaru
přijď, jestli chceš, mohlo by to bejt silný
*
v ponbdělí mi přišla druhá část výplaty. je to super. na tohle lehký povolení napjatýho rozpočtu jsem teď čekal skoro rok… teď to dobře vzít a dobře s těmi penězi naložit. třeba dneska bych si měl koupit lítačku.
hezkej den