Někdy je tý práce tolik a v tolika vrstvách, že prostě jenom myslim na to, že to jednou skončí. Lucie, místo který tu jsem, si plánovala mateřskou na dva roky. Za dva měsíce to bude rok, co jsem ve velkém T.
Teprve teď se mi povedlo získat nějakou finanční rezervu a na chvíli se nadechnout. Je tp úlevný, termíny se ale křížej a když se podívám na některý dny z odstupu, vůbec nechápu, jak jsem tolik věcí mohl nakonec postíhat.
Dopředu se na ty dny radši moc nekoukám.
Stejně vždycky nakonec něco nestihnu.
A místo pocitu uspokojení z tý hotový práce mi v hlavě vždycky tlačí ten střípek, nebo ten střep, kterej jsem nestih odeslat jinam.
Pro ztracený lejstro z daní půjdu odpoledne.
Bára z Paseky mi pomáhá dořešit zpožděnou žádost o grant.
A do toho každejch dvacet minut chodí mail.
Někdy je tý práce tolik, že prostě jenom střihám metr.