Po cestování na šňůře pokračuju v cestování pracovním. Včera odpoledne jsem se pěšky vydal z mrakodrapu Telekomu do mrakodrapu hotelu Lindner. Z patnáctého do třináctého.
dovlekl jsem se na pokoj úplně vyždímlej a bez víry ve svý pracovní nasazení a jeho smysl.
odloučení, od dvou Marušek, který mne trápilo už během koncertů, se teď vyšplhalo na nepříjemnou úroveň… seriály nefungovaly, televizní pořady jsou fakt strašidelný(dívali jste se na to teď někdo? To je přece úlet?), nakonec jsem si nakoupil jídlo, osprchoval se a když se za oknem město zatáhlo do tmy, pustil jsem se nakonec do hudby k Anihilaci.
to mi šlo a dělalo radost a pochybnosti jsem neměl žádný. Starý známý pravdy.
Teď sedím na obří roadshow, která představuje novou firemní strategii. A je to hezky udělaný, mají tu kávu a pepsi, která chutná, jako kdyby nechali kamion stát několikrát na prudkým sluníčku.
Je to sieť, která je future proof.
Je to obří věc, taková firma. Odvykl jsem tomu pocitu smítka v nadnárodním kolosu.
Na druhý straně nám konečně vyšel novej videoklip. Řekl bych ale, že ten si zaslouží vlastní post.