vleklé napětí, únava a trpké rozlady kulminující několik posledních týdnů, všechno to po středeční práci povolilo. během nočního prodejchávání jsem navštívil starý místa a došlo mi, proč se nejspíš na některý z nich vracím.
strávil jsem také několik okamžiků obklopený obřími, velmi zvolna dýchajícími, částečně božskými bytostmi, ochromený bázní z té nezměrnosti a zároveň nadechující, nasávající tu sílu, tu zbytkovou záplavu energie.
choulil jsem se, napínal. neviditelná ruka mi rovnala kosti v těle a povolovala svaly. kňučel jsem a krčil nos, jak se mi vracely nevyžádaný vzpomínky. a usmíval se, usmíval se a plakal s očima dokořán a mozkem, kterej jen šuměl vším tím opojným kyslíkem…
ráno jsem vykročil do práce s odhodláním a dobrou náladou.
a to odhodlání a dobrou náladu cejtim pořád i teď, po krásným víkendu, po koncertě Kittchena ve Vlčkovicích a Nicka Cavea v Berlíně, po prvním dni dalšího pracovního tejdne, po tom, co se neúspěšně pokoušim přidat 360 video na youtube, pořád ten zážitek cejtím. a tam, kde jsem měl ještě před tejdnem zatuhlej smotek nejistot, křivd, strachu a bolestí, tam teď zase hoří oheň.
děkuju
tuším, že k víkendu se ještě dostanu… teď se nám snad povedlo nahrát to video na youtube… a já jdu pomalu spat, zejtra druhej den v práci a pozejtří ráno vyjíždíme na Colours, baby. další velká a důležitá meta…
dobrou noc