ptá se mě maminka do telefonu
ne, jsem v práci
a to tam vedle tebe sedí nějací kolegové, že tak mluvíš potichu?
ne, teď zrovna ne… sedí přes chodbu, máme otevřený dveře, tak nechci řvát
no, jenom aby, zníš mi, synku, trochu rozespale
přesně, jak jsem avizoval, člověk si ani nestihne všimnout a prázdniny jsou prakticky za náma. léto, od kterýho si všichni tolik slibujeme, všechna ta plánovaná volna, vyvalování se u vody, stohy přečtenejch knížek, vejlety, večírky a půlnoční koupačky, kdy si každej během tem v duchu zpívá tu svoji o půlnočním koupání a chladná voda mu svírá tělo… tak tohle léto pomalu končí. čus.
sotva před 14 dněma přece někdo strašil, jak budou silnice plný, protože první a druhá vlna odjíždí k moři…
a za tejden se už na Letný nebude dát zaparkovat
včera jsme ale zaparkovali hezky v naší ulici, bylo půl dvanáctý, když jsme dorazili. z Lulče, kde jsme byli na návštěvě u Katky a Zdenka a dvou malejch holčiček, velká procházka do kopce na Hartlovku, velká únava po sobotní brněnský svatbě Mášiny sestřenice, po pátečním vejletu na hippiesácky zarostlej Skalákův mlejn, ooo, to zase bylo cestování.
Maruška se na chvilku vzbudila, přenesli jsme ji domů, uložili, dali mlíčko… a zase spala
i my spali
otevřeným oknem nám po dlouhé době proudil do ložnice chladný vzduch a k ránu mi Máša šepotala do ucha, že má Maruška nohy studený, jak škuták.
Tak jsem ji přikryl.
Přitulila se ke mně.
Lepší než kočka, povim vám, lepší než kočka…