ráno jsem nasedl do auta a konečně vyrazil na endokrinologii, abych si vyzvedl žádanku na krevní testy, abych mohl vyrazit na kontrolu. Řepy jsou úplně mimo mý trasy a tak se vždycky odhodlávám… hned na Letný jsem vjel do ulice, na jejímž konci popojížděl popelářskej vůz. v koloně za ním jsem přišel na to, že jsem doma nechal peněženku, bez který nenaberu ten benzín, co mi od včerejška chybí… takže když jsem konečně vyjel na hlavní, otočil jsem to zpátky a jel zase dom.
peněženku jsem v tom batohu nakonec našel.
a vyrazil do práce pěšky na tramvaj přes stromovku, metrem pod celym městem a teď tu sedím a spal bych. podobně, jako jsem tehdy klimbával v přetopený kanceláři Státního Okresního Archivu, když jsem přepisoval katalogový karty do počítače, od sedmi ráno, za malejma oknama v tlustejch zdech setmělá Lípa…
Víkend, vidiš, taky v Lípě. v pátek opepřenej oslavou Františkovejch čtyřicátin, kde jsmě se ocitli jako jedno z překvapení. Narozeniny slavil František na Staré Bohyni, což je místo, kde měl před mnoha lety památnou svatbu.
I tyhle narozeniny si jistě budou někteří pamatovat ještě leta.
Všechno nejlepší, Františku, buď dobrej
V Lípě jsme většinou odpočívali. nechával jsem Mášu spát a vyráželi jsme na procházky s miminem a babičkou, třeba za prababičkou. čajovna, procházka kolem stadionu. a včera návrat domů a podivně protivný podvečer.
venku konečně prší
spal bych, celý dny bych spal
místo toho sedím v práci a poslouchám tadyhle Bowieho, jak s Badalamentim zpívá Gershwina
https://www.youtube.com/watch?v=54dz1_oD3yM