- v pátek jsem byl doma a pracoval. nebo jak to bylo? ooo, to se mi to maže, kdy jsme to byli ráno u Amelie a já zkoušel pracovat, aby to nakonec vůbec nešlo…
ale asi jsem byl v pátek doma a pracoval, ano, ráno jsem vyrazil podepsat smlouvu do Českého rozhlasu a do Tympana. Máša vypadala nedospala a malátně a tak sjem si naložil Marušku do mandee a vyrazil svižným krokem přes LEtenský sady, Revoluční, starý město, Václavák… nahoře na Muzeu všechno rozkopaný, totální hell a úzký lávky. Ale paní v Českým rozhlasu milá a z mladýho otce a miminka celá naměkko.
Pak, uf, zase kolem Muzea zpátky a už klidnější cestou do Tympana…
Po cestě zpátky do kopce na Letnou jsem si trochu spílal, že to byl větší vejlet, než jsem myslel… teď, o tři dny později, jsem za něj rád. - večer jsem ještě neplánovaně vyrazil s Aid Kidem na uzavírání současných prostor Luncheonmeatu. A bylo to skvělý, hodně artificiální mlhy, měl bych si ten mlhostroj pořídit domů, i kdyby měl vydržet jen pár měsíců…
skvěle jsem si zatančil na dub i na progresivní elektrárny, hezky schovanej ve vší tý mlze… - v sobotu byl den, kdy mělo bejt hned několik věcí.
– koncert v Tančírně v Račím údolí, kde na nás neměli dost peněz a my jim nedokázali dát slevu dostatečně rychle
– zkoušky a velkolepé nahrávání v 3bees, kdy se zapomněli zmínit, že si za studio účtují běžnou cenu
– dejchání v lesích, kam jsem měl možnost se na poslední chvíli přihlásit jako náhradník… a kam jsem nakonec nejel… protože je toho prostě hodněByli jsme nakoupit na trzích před Liberálem. Navštívil nás dědeček Kaděj usazený a usazující se ve Štěchovicích, řešili spolu s Mášou věci, naložili jsme mu nějaké drobnosti… a pak zase odjel zpět - V neděli jsme se za ním vydali do jeho báječného sídla. Bydlí v rodinné ville po jakýchsi keramicích, na kopečku s výhledem na městečko a na skály za řekou. Odkudsi se nesl řev trenéra či otce z blízkého fotbalového hřiště…
dům je zatím chladný a uklizený tak po chlapsku
Jindřich topil v kamnech a to celý pokoj prozařovalo. Nejlepší by měl, kdyby mohl bydlet v místnosti s ohněm, ale má to vymyšlený jinak.
Taky bych rád bydlel v místnosti s ohněm.
Zatím to ale není úplně priorita.
Ale rád bych.Máša se smekla na zmoklém prachu na dlažbě před vchodem a omlátila si koleno a navrkla kotník a vůbec to asi bylo hodně bolestivé. Zaslechl jsem z venku její volání a bylo to jako mikrozáblesk nějaký situace z dejchání, ze snu, z overnightu. Podle útržků zvuků jsem okamžitě věděl, že je něco v nepořádku.Je k nesnesení, že nemůžu ohlídat všechno. A bejt všude, kde bych byl třeba. Ani jako manžel, ani jako otec, ani jako člověk. Bolestivě mi to trhá nitrem. A nezbejvá, než to přijmout, jinak se utrápím.
Naštěstí nemá nic zlomeného. Jen to bolí. A přidává další náklad na záda tý holky, co jsem ji poprvý viděl fanfarónsky a na oko sebejistou, když ji přivedli do Boomerangu. Jak jsme jiní, že? Od té doby.
A taky v lecčems stejní.
V úžasu koukám na ty naše životy.
Propletený kořeny
Větve
Stromy