ve čtvrtek večer jsme zastavili auto zase na tom strašidelným dvoře za Hraničářem. nestihl jsem odvozit věci z Lesa včas a tak jsme Marušku nevezli napřed do Lípy a účastnila se tak talkshow společně se svou maminkou.
Bylo to milý, taková talkshow. připadal jsem si hezky, na začátku jsem trochu nevěděl, ale pak se rozpovídal… a nocí jsme pak dojeli domů, Marušku uložilůi, nacpali se maminčinou buchtou a šli spat…
ráno jsem se probudil, posnídali jsme a Máša mne vyprovodila na autobus. cesta do Prahy byla slunečná a klidná, za chvilku jsem byl na Holešovicích, v Bullerbynu a pak už nás Aid Kidova kamarádka Martina vezla do Tábora.
V mým oblíbeným městě maj krásný divadlo a trochu zmatek v programu. nemohli jsme pořádně zjistit, kdo kde hraje… ale lidi přišli a byl to hezký koncert. jen mi vypadfávaly texty. je to občas honička, přepínat mezi kuchařem a zvířetem.
pak nocí domů, kde čekala Máša přišedší z díkůvzdání. po ldouhý době jsme byli doma jen ve dvou s koté… Maruška poprvý u babičky přes noc…
ráno jsme se probudili v jedešnáct, šli na dloooouhý brunch
a pak jeli do Lípy
zašli do čajovny
a v noci si lehli k té naší malé kočičce, která se ruzně špulí, propíná, vrtí a vykopává celou noc…
ráno návštěva spokojeného tatínka v Mimoni
a potom přezutí v Oknech
a do Prahy
… dlouhé kolébání, dlouhé usínání a ráno, pondělní ráno na talíři… jako z marcipánu. nemůžu se moc vyhrabat z postele, dlouze se vypravuju a nakonec doma nechváám peněženku i kartičku zaměstnance
a teď jsem tu
klapu do kompu
pořád je mi trochu šoufl od žaludku
někdy si přijdu úplně nevhodný púro tuhle práci, tyhle technologie, tohle století
zpátky k hudbě
zpátky k harmonii