– jsme zahájili víkendem s Mášou jen ve dvou v báječným hotelu skrytým v srdci skal na severu Čech. Plavání, sauna a dlouhá a krásná procházka deštěm a sněhem, při který jsme střídavě povídali, mlčeli i obdivovali krásu kontrastu intenzivních barev s bílou zeboucí pokrývkou. A zase sauna a vynikající pokrmy, seriály a balkon, na kterým jsem si, jen v hotelovým županu, chodil zapalovat jointy*
Byl to krásnej a výjimečnej čas. A jak jsme si užívali dlouho nezakoušeného luxusu, kdy jsme mysleli jen na vlastní a vzájemnou potěchu a péči,
tak jsme se stejně často bavili o tom našem ovocném kvítku, kterej nejspíš zrovna drandil s českolipskou babičkou. Nebo spal. Nebo si hrál.
shledání bylo tuze šťastné, ó
– v pondělí jsme u Aid Kida nahráli hudbu k povídce She (to bude potřeba vyřešit, řekl bych), novou, Obří broskví téměř nepolíbenou verzi titulní skladby celého povídkového souboru She is a witch (což asi řešit není třeba, nebo?). Práce to byla radostná a z výsledku mám velkou radost. Kdyby se takhle povedlo rozpohybovat, vysvobodit víc starejch zakletejch písniček, mohlo by to přinýst nečekaný ovoce.
– večer jsme ještě společně zašli na komponovanej hudebně vizuální večer ve Studiu hrdinů. To je vám tak krásnej prostor, že bychom tam nejradši, třeba na podzim, nebo příští rok, klidně, mohli udělat koncert s Kittchens. Seznámil jsem se se spoustou zajímavých a tvůrčích lidí, jejichž jména si nevybavuju. A potkal se se spoustou dalších, který znám už dlouho. Po půlnoci jsme si dali kávu a dortík a já pak šupajdil kosou do kopce dom
– taky jsem si v úterý přivezl brášku Technaře, který přiletěl po roce z Nového Zélandu. Napřed na Letnou… a pak jsem s ním strávil ještě poctivou hodinku po cestě do Lípy.
je moc dobrý, že seš zpátky, bratře, vítej. Těšim se, až se dneska všichni tři bratři potkáme.
– dodělal jsem většinu demosnímků, který jsem dodělat měl a poslal je. Radost mám z jednoho starýho známýho psa, kterej se s těma ostatníma psama demáčů, potkává jako se starejma známejma.
Dodělal jsem taky většinu hudby k Audioknize Krev prvorozených, pořád toho přibejvá nějak. Už podruhý za sebou se napoprvý netrefuju přesně do toho, co by si představovali. Ale pracovat na hudbě je super a alespoň mám průběžnou motivaci se zrychlovat a zlepšovat…
– navštívili jsme také Amelii s dětmi v domě na konci vsi. Je radost, sledovat Marunku, jak se batolí za Borkem a Emou, poslouchat Mášu s Amelií a postupně založit oheň v sauně. Klidnej večer, ó klidnej večer.
Saunu jsme využili důkladně, stejně jako včerejší hlídání.
Dneska je ospalej den. Holky teď odpočívají, kočky se přesunujou kolem mne. Před chvilkou jsem odvzdušnil topení. Dík, ani jsem nevěděl, že to umim. Pak jsem radostně dopil svůj hrnek, kterýmu se řiká Batyskaf, plnej lahodný studený kávy s plnotučným mlíkem a javorovým syrupem… a zrovna mi najíždí suchej kofeinovovej bolehlav
a taková malá páteční neděle
*řiká tomu tak ještě někdo? Nevíš, můj laskavý čtenáři?
Vedle se ozývá Meruňka, jádro našeho plodu, tak tady sfouknu svíčku, co kdyby kočky…
a asi tam za těmi Mariemi na chvilku půjdu