Ani jsem netušil, že se mi po víkendech v lesích tak stýskalo.
Ale vydat se úvozem dolů od parkoviště, bylo, jako vracet se na milovaný místo.
Úvodní indiánská sauna byla napřed laskavá, abych si při třetím kole důkladně opeelingoval obličej místní, čerstvě rozmrzlou hlínou. A bylo to dobrý.
Obě dýchání byla silná a pro mne skutečně překrásná. Tentokrát jsem si vytáhl opravdu parádní karty.
I tak jsem unavenej a rozechvělej.
A opravdu hluboce vděčnej.
Za možnost týhle práce. Za všechnu tu péči. Za všechnu tu odvahu. Za všechnu tu lásku. Za všechnu tu tvrdou dřinu, pozornost, soucit. Za vedení a podporu.
Za ten dárek dokonalýho sjednocení, kterej jsem obdržel první večer.
A za všechny ty další, veliký i droboučký, který si nesu.
Děkuju.
A děkuju a přeju štěstí a radost vám všem, kdo jste tím prošli se mnou. Velkej respekt. Velká poklona. A jedno maličkatý, tichý, skoro průhledný:
děkuju
