nádech
výdech
klid
já si teď poslední dobou moc nový hudby nepouštim, vyprávěl jsem převčírem Tomášovi na chaloupce v lese pod Portášem. V mejch Bohempia teniskách je určitě ještě vsáklá tamní rosa. Při práci poslouchám takový ty frekvence.
Tom pokyvuje hlavou.
Jaký frekvence? Ptá se po chvíli.
Takový…
Před chvilkou jsem dorazil do práce. Zatímco z pohledu svejch kolegů jsem zkrátka využil svátečního tejdne docela chytře, já jsem od pátku 26. dubna navštívil hned několik různých realit.
Soustředění v Úštěku.
Pracovní realita nadnárodní firmy, natáčení Highlighteru.
Narozeninovou oslavu.
Líbání pod rozkvetlým šeřem.
Portáš, horský hotel Portáš se dvěma smažákama a celkem šesti obříma borůvkovejma knedlíkama.
Chaloupku v lese pod hotelem, ze který jsme se jednou za čas vynořili a mlhou či sluncem přeplachtili k mateřské lodi… a kde jsme jinak s Tomášem hráli, jamovali, dělali oheň, povídali…
Zažil jsem i velkou svatbu Terezie Kovalové na zámku v Mikulově, himmel, jamoval jsem (kromě nevěsty) s Borisem Carloffem a Davidem Stypkou a Vladivojnou…
A mezi tím taková tisícovka kilometrů, jen to hvízdne
Ještě jsem nestihl ani poděkovat Tomášovi Hlaváčkovi z Úštěka, Danovi z Portáše…
a už jsem zase zpátky na pracovišti… před sebou diář plnej úkolů. Těch zábavnejch, i těch trochu míň zábavnejch.
A tak jsem si pustil frekvence, nádech, výdech…
a klid
v klidu vplouvá moje loď do jezera soustředěné práce, přerušované pouze obsesivní snahou, zachytit, jak moje loď vplouvá do jezera soustředěné práce