o příspěvek „Jak jsem se počůral ve výtahu“ jste přišli, protože jsem ho nestih napsat. Ale nevadí, mně se to s Maruškou a nákladem věcí stalo poprvé, ale věřím, že podobné dobrodružství zažije dříve nebo později každý.
Byl to naštěstí výtah, který nás nesl domů a silná džínovina nasála většinu kapaliny, takže paráda.
teď sedím v práci a poslouchám zase nějakej chill. a je tu vedro. venku je taky vedro, slunce praží, jak zjednaný. po čtrnácti dnech doma s boreliózou jsem si zvykl, sluníčku se spíš vyhejbat. dneska to ale bůhvíjak nejde.
když jsem s velkou slávou dorazil, ukázalo se, že pro mne nemají místo, všechna sezení v kanceláři, i v té naproti, byly zabraná. a tak jsem díky Petrovi Stančíků našel jinou kancelář, kde teď sedím a potím se a vtipy na Worplace.
Jeden už možná mám.
Ale jenom možná.