Že bych pouštěl pomalý písničky v jeho baru Varšava jsem slíbil Davidovi Schwagerovi někdy před dvěma měsícema, možná třema, tuším, že jsme zrovna byli se Zvířetem v Sonu.
pak dlouho dlouho nic a včera ráno mu teda píšu, jestli to platí a spíš jsem očekával, že ne. Ale, světe div se, kámo, ono jo.
A tak jsem kolem půl osmé pospíchal z Francouzské dolů ke Grebovce a Nuslím… a pak seděl ve Varšavě.
Poprvé jsem hrál se spotify, takže jsem si na začátku napřed udělal playlist a do něj průběžně zasahoval a doplňoval. A bylo to fakt bezva. Jen teda nepřišlo mnoho lidí, napřed Peter, pak Jára s kamarádem Honzou a když se tihle tři kolem jedenácté loučili, nečekaně dorazila ještě Martina s přítelem Jakubem.
Ale kolem půl dvanáctý už jsem frčel domů tramvají číslo 22 a pak 12. Těší mě, že nejsem smutnej ani otrávenej. A že mi to vlastně docela šlo.
Příště pozvu víc lidí. A od Martiny si pučim kouřostroj.
To bude, panečku, jízda.