Včera odešel na věčnost můj báječný, i když už trošku obouchaný a opotřebovaný tatínek, Lubomír König.
První, co mě k tomu napadlo, když jsem se dozvěděl, že nás opustil, byla úleva.
Od 21 let měl po motocyklové nehodě jen jednu nohu, v roce 2008 po vážné mrtvici ochrnul na druhou polovinu těla a posledních 11 let trávil na vozíku v domě s pečovatelskou službou v Mimoni. I přes jeho nezlomnej optimismus bylo v posledních rocích jasný, že ho to začíná tížit a přestává bavit.
Mám tě, táto, moc rád. Ať je tvá cesta za světlem krásná, nech tu všechno, co nepotřebuješ a z vesela za duhou.
A měj se nádherně, lehce a šťastně.
Zasloužíš si to po všech těch letech.
A děkuju, děkuju, děkuju.
Jakub
Komentáře nejsou povoleny.