V sobotu nad ránem
ráno jsem se vzbudil kolem deváté, ale někdy kolem dvanácté už jsem zase spal… nebyl to vůbec snadnej začátek dne. Máša je nastydlá, Maruška má rýmu a je nespokojená a ukňouraná… což vlastně platí i na mě, heh. Ale když pak navečer vyrazíme na Jatka na Mikulášský divadlo, začne se to lámat.
je prej skoro nemožný sehnat lístky, Veru nám o tom vyprávěla velmi… a tak jdu i když bych nejradši zůstal zalezlej, ale taky jsem nalákanej a tak se snažim… je to se mnou náročný v takovejch chvílích, cestování s kočárem mě stresuje, lidi, sakra, úplně přejdu do pohotovostního modu.
a pak projdeme do první scény a jsem najednou nejhlasitější z tatínků, pohlcenej dějem vykřikuju… procházíme peklem a venku stojí Václav Havelka, zdravíme se s úsměvem… a pak uvnitř pekelnýho pavilonu začnou šlehat plameny a Maruška se ke mně tiskne a nabrekuje, ale pak ji zláká akrobacie a v nebeský části pak hudba a trampolíny a artisti a artistky, všechno září… tam bulim zase já, Veru se na nás usmívá z pódia… a pak ještě dva Mikulášové a dárek… a jsme venku…
milionový
metrem převezem tu naši ratolest k babičce, máme totiž ještě jedno divadlo… z toho začnu bejt zase chvilku vystresovanej… ale Máša pak navrhne procházku a mne napadne oblíbená pálivá čína… a ta tentokrát pálí asi nejvíc, máváme si rukama před pusaama a běžíme do Náprstkova muzea na představení imerzivního divada Pomezí, který částečně o životě Vojty náprstka udělalo inscenaci Popel a náprstky. Kde hraje Jindřiška a která byla parádní, zábavná, dost vtipná. Takový radosti. Pomezí mne tehdy doslova šokovalo. Teď už jsem byl připravenější… pokaždý mne ale stejnak překvapili… hej. Super. Gratuluju.
ještě jsme herce doprovodili na dvě koly k Jelínkům… ale oběma nám začala docházet šťáva a Máše začalo být čím dál hůř… a tak jsme vyrazili do zimy, tramvajema, domů…
tady kočky, horkej čaj a heavy odpočinek. Je jedna. Spát bychom měli. Ale ty parádní okamžiky ještě pulsujou.
taky mě dneska dost zachránil bratr Technař, když vyzvedl klíče a doprovázen nespokojenou maminkou jel přeměřit a koupit dveře. Dík moc, to muselo bejt docela maso. Nakonec to celé ještě úplně neskončilo. Pan malíř bude zítra opravovat chodbu, paní co měla v neděli uklízet, nemá čas. Taky mi napsali, ať vrátim tátův poslední důchod. A na pohřební službě maj urnu. Volali mi to do Akropole, než jsme šli hrát s Kittchen.
Světlo má všechny barvy.