začíná druhý rok našich asistenčních prací… tentokrát jsem se do lesů vydal sám. Na pátek jako náhradník na místo asistenta či dýchajícího, na sobotu jako asistent při nočním dýchání.
v pátek jsem měl nakonec volno a tak jsem seděl v jídelně a kreslil si a pracoval do práce na velkých blocích korporátního newspeaku. bylo to zvláštní a nezvyklý, na tomhle místě, kde firemní úkoly nechávám většinou nahoře parkovišti. a soustředím se na vnitřní práci.
Trochu mě to tahalo do oběti a osamělosti… jak se celý kolektiv přesunul do pracovního oblečení a na místo, chtělo se mi s nima.
ale nakonec jsem byl v klidu a v radosti a dost psal a kreslil a bylo to dobré.
druhý den jsem si hluboké práce a asistenční plné pozornosti užil dostatek. a jako už poněkolikátý, v moment služby, v okamžiku, kdy sám introspektivně neprodýchávám na matraci, jsem schopnej vidět další vrstvy toho, co sem jezdíme dělat. docházej mi věci o povaze služby, o tom, jakou roli hrají pravidla, jakou intuice a pozornost při sledování, toho, co se děje. bylo to skvělý a silný. nabíjející, naplňující. ukliňující.
Komentáře nejsou povoleny.