včera bylo docela teplo a svěže, den to byl výživný
vžuuuum…
do práce, z práce… na Chodov, na Háje, na terapii…
S Lubošem Kobrlem máme setkání na hodinu a půl. a povídáme, probírám, v tom prostoru mezi jedním a druhým křeslem se převaluje, otáčí a přetváří subjekt naší debaty… dostávám jedinečnou možnost, nahlídnout na události svýho života, za který jsem byl, nebo nebyl rád… najednou zapadnou do nějakých souvislostí, často souvislostí natažených někam hluboko do dětství, dokonce daleko do dětství a dospívání mých rodičů…
je to prospěšný a uvolňující. zase odcházívám s lehkou hlavou plnou novejch vizí…
doma u nás naberu Marunku a jdu se s ní projít na procházku ve tmě a baterkou. Maruška najde kámen tak akorát… a většinu procházky na svažitý cestě z Akademií hrajeme hru, že odpočítávám… 3… 2… 1…
a Maruška kámen hodí. někdy pár kroků, někdy daleko… rozeběhne se, sebere kámen. a celý znova.
pak začne trochu poprchávat a tak jdem domů
do Oka na sraz s Dušanem Svíbou
a pak domů, v kuchyni nakrájet kus klobásy a zbaštit dva dalamánky… a spát
… dneska je zima, prší se sněhem… ráno jsem přeparkovával auto a jak jsem byl v tom, rovnou jsem dojel do práce. to znamená, co dvě hodiny vyjet s Jeřabinou z parkoviště u OBI. což nevadí. jen nezapomenout.
ranní call proběhl rychle
stihl jsem i snídani
přeparkoval auto
a až půjdu na parkoviště příště, vyrazím k I. P. Pavlova, kde nás s Aid Kidem čeká schůzka s Tomem Šťastným…
a pak docela nacvakanej diář, až do večera
kdy má Toy Box křest knížky
a starej Fiksu slaví 42
dneska je krásnej den