Jsou najednou úplně nejrůznější, přes to, že se v nich objevují pevné rytmy. Třeba chození do školky s tou naší maličkatou Maruškou. Cestou zpátky se většinou projdu, stavím se ve výtvarných potřebách v Soukenické a dokoupím chybějící barvy. A po třetí hodině většinou vyzvednout Maru a procházkou domů. Včera jsme se prošli přes Staroměstské náměstí, kde se zrovna připravovala demonstrace 1000000 chvilek pro demokracii a dobrovolníci dělali na dlažbu křížky, na kterých budou noci protestující stát v dvoumetrových rozestupech. A pak jsme to vzali přes Soukenickou. Došla mi červená a na velkej obraz pro drážďanskej klub Die Tonne, kterej jsem konečně začal dělat včera, jí padne hodně. To plátno je obrovský a testuje meze mý sebedůvěry celkem znamenitě. Někdy je to brnkačka, jindy jako když zahučim do džuzny nesebedůvěry a bezradnosti. Takovejch propadů je ale málo a jsem na ně celkem zvyklej. Netlačím na sebe, čekám až přejdou a dělám něco hezkého.
jinak jsou ale dny nepodobné těm ostatním. Pět dní jsme opět nahrávali v Domašově u Jeseníku. Jde to, myslím, moc dobře. Většinu hlavního masa písniček máme po kupě. Teď máme rok, pardon, necelejch jedenáct měsíců, na to, album potunit a dodestilovat.
cestou zpátky jsem odvezl do Pardubic dva obrazy. Poseděli jsme u laskavých manželů Dostálových. A pak zase do Prahy. A v pondělí, tedy převčírem, jsme natáčeli rozhovor pro pořad o předávání Andělů. Sešli jsme se všichni v černejch volnejch hadrech od Wolfgangu a zůstali pak v Bistru 8 sedět společně několik hodin, jak se nám od sebe nechtělo.
k tom setkání se vrátím ještě v budoucnu.
dneska si jede režisér Dan Svátek vyzvednout ke kamarádce Míše obraz, krerý jsem namaloval a co od své kamarádky Márii dostala k narozkám. Chtěli by ho použít do filmu. Přijde mi to super i jako fantazie zároveň. Mám radost a čekàm, jak to dopadne.
jsou to krásný a plný a barevný dny
jsem šťastnej a uvědomuju si to
přeju krásný, plný a barevný dny i vám