Máša dneska udělala z hromady cibule pořádnou sklenici cibulový marmelády. Dlouho ji mám rád, ale dneska jsem z ní uplně vyřízenej.
I když to platí pro obě, teď myslím tu marmeládu.
Zrovna ji pořádám, vrchovatě namazanou, na včerejší pizze. Je to žrádlo. Kámo.
Měl jsem dnes moc hezký hraní v Kaštanu, na narozeninách UNI a FULL MOONu. Potkal jsem tam spoustu dlouho neviděnejch. Povídali jsme si. Hodně z nich se mě ptalo na vernisáž… která byla taky parádní. Brzo snad víc, kdyby ale ne, aŤ pro budoucnost zůstane zachováno, že to bylo bezva.
Popravdě jsem teď po tom třítýdenním nasazení trochu praštěnej palicí… ale cibulová marmeláda tomu dost pomáhá.
A když řikám pomáhá, tak tim myslím tam dole.
Začalo zkoušení s divadlem Letí. Po letech se potkávám s Honzou Hofmanem, poprvý osobně s Kashou Jandáčkovou a Aničkou Linhartovou… používaj tenhle starej vtip, co jsme si říkávali se Sísou, Xindlem a Fiksu tehdá, když jsme psali Comeback.
A když řikám psali…
Zkoušení mně baví. Trochu se bojím, že nebudu mít na nic čas a že toho bude moc. Ale jednak mi trochu odlehlo po té vernisáži… lze to dokázat. Lze to zvládnout.
A jednak, čert ví, jak to vlastně s tím letošním podzimem, potažmo příštím jarem, bude.
během dnešního festivalu jsem si povídal třebas Michalem Pařízkem, kterej to vidí dost černě. Tak uvidíme.
Tolik k dnešnímu krátkýmu zápisu.
Ahoj