S Maruškou jsme si udělali na pár dní výlet do jurty. Během těch několika slunečných jsem se stihl solidně spálit, to byla ale asi tak jediná větší aktivita, kterou jsme provozovali. celé dny posedávání a kroužení kolem ohníčku, povídání, pokuřování a dlouhý pohledy do krajiny dole…
o víkendu jsme tu měli malou oslavu Mášiných a babiččiných naerozenin. Vždycky je to nakonec oslava větší, než malá. Ale tentokrát se to všechno vešlo tak akorát a myslím, že jsme to celé zvládli bez ztráty květinky. Naopak, pár květin přibylo.
uvědomil jsem si, že se vyhýbám práci na počítači. Nebylo to zpočátku příliš vědomé, tak mi trvalo, než jsem si všiml. ale pokud můžu, všechno řeším na telefonu. maily, facebook, schůzky. a co nejde, to odkládám. a pak to většinou vtěsnám do pár hodin.
Přijde mi to zajímavé. Jak jsme dřív toužili po počítači. Jak jsem dřív toužil. Jak nadšenej jsem byl z prvního pracovního a nakonec i prvního soukromého Macu. Co všechno jsem už na noteboocích a MacBoocích napsal, vyřídil, odeslal.
Teď je mi hezky v malým pokojíčku. Poslouchám audioknihy. A maluju několik obrazů najednou.
Těšim se, až zase vyjedeme mimo Prahu. A budu si to moci vytáhnout ven.
Naše dcera Maruška je zázrak. Neustále plná energie a zvědavosti. S upřímným zájmem se vrhá na všechno a za vším. Vlásky během pár měsíců vyrostly do bohatý kštice, v mezičase se vytáhla a začala konstruovat složitější věty. A teď už se s ní dá moc hezky popovídat o ledasčems. Moc si užívám ten čas, kterej spolu ve dvou, nebo ve třech, trávíme.
Teď zrovna vylezla z ložnice, kde po obědě odpočívá maminka. A naštosovala se sem ke mně na gauč, kde z pod přivřenejch očí sleduje, jak píšu.