v uplynulým měsíci, což byl červenec, jestli dobře počítám, jsem toho hodně najezdil naším autem Jeřabinou. s Mášou, sám, a nejčastějš asi s Maruškou. To máte od babičky, k babičce…
Zkusím to vzít popořadě v bodech:
– třetího proběhla úspěšná premiéra Les sebevrahů ve Vile Štvanice… spousta nervů a zkoušení a pak to najednou bylo venku.
– pak jsme byli jen s Mášou dva dny u Dobčických rybníčků na jihu. Maruška byla první týden bez nás, u babičky v České Lípě. My tak měli čas jen pro sebe. Ticho, klid, koukání do vody, na který chatička stála. A dlouhý procházky. Třeba ta k Jihočeskýmu Stonehenge a setkání s místní paní, která rozlehlý a mnohatunový areál buduje, provozuje a na vozítku, kerý trochu připomíná Tónu/Tómu Hluchoněmce z Tajemnýho hradu v Karpatech, jezdí vybírat vstupný za ohromenejma návštěvníkama.
– Máša nakonec zůstala doma, začalo na ni lézt nachlazení, a já se po návratu z jižních čech jen krátce osprchoval, vyměnil špinavý oblečení za čistý a frčel do Boskovic sám. A zatímco Marii si doma bohužel podávala nějaká úporná chřipka, já se měl na festivalu moc hezky. Krásně se tam o mne starali. A dobře dopadly všechny tři akce.
1) Čtvrteční vernisáž parádně nainstalované výstavy. O to se pečlivě a s nápadem postarala kurátorka Helena Musilová a já přijel fakt jen na zahájení, kde mne postavili vedle Jaroslava Róny a Kurta Gebauera, kteří měli společně se mnou výstavu v hlavní budově muzea. Dost jsem koukal.
2) Čtení z Vřetena za doprovodu hudby v podivně odtažitém sklepení s bílým světlem, který se během události, alespoň pro mne, proměnilo na 50 minut na kosmickou loď plující vesmírem. To byl pátek. Jinak jsem se celý den blomcal po festivalu a užíval si jeho pomalý rytmus.
3) Koncert Zvířete v letním kině. To byl fakt mazec, myslím, že jsme si to užili všichni. Krásný místo, letělo to jak pták. Dík, dík, dík.
– o dalším víkendu jsme byli po dlouhý době u Markéty Monsportový a jejích děvčat ve Velký Hleďsebi. Máme to tam moc rádi, vždycky se podíváme na nějaké zajímavé místo. I tentokrát jsme byli na obědě v rodinné italské restauraci, která nějakou zvláštní náhodou vyrostla kousek od Mariánských Lázní. Seděli jsme s výhledem do půvabné krajiny a debužírovali. o, jé. Dlouhop do noci jsem pak pálil větve.
O, jé.
– následoval trojboj jen s malou Maruškou.
1) báječná návštěva u Marasů, kde byl kromě Marase i Jirka Vaněk s Čendou, dvé Marasových dítek a jejich maminka, indiánská Alenka. Chodili jsme se koupat, maloval jsem novými cestami, bylo to báječné. Stihli jsme i androšskou svatbu, kde jsem se potkal s Drápalem Lábusem a viděl obraz, který si ode mne nedávno koupil, zpracovaný do podoby obalu alba Plastic people.
2) V sobotu jsem hrál super koncert v Novym Strašecí. Na vlastní žádost jako první. Celá kumpanie se vypravila se mnou, bylo to přesně tak super, jak jsem si vysnil. A pak jsme frčeli s Maruškou do Nostalgické myši do Šemanovic, kde jsme stihli vyloženě skvělý koncert KAtarzie. MAruška ještě chvilku tančila, až ji nechala KAtarina pozdravovat do mikrofonu… a pak už maličkázačala odpadat a zbytek koncertu jsme strávili na pokojíčku, v krásně zařízeném prostoru, který k ubytování NM nabízí. Bylo to kouzelný nejvíc.
3) Druhý den jsme se přemístili do České Lípy, babička si chtěla užít vnouče Jeníčka a Marušku současně. A tak jsem strávil jedno nedělní odpoledne a kus pondělí s maminkou, babičkou a těma dvěma rachejtlema. Stihli jsme i návštěvu u strejdy Honzy a tety Evy a vykoupání v bazéně. Na to mne vždycky utáhneš.
– Přes týden hodně maluju, Maruška chodí do školky. Na návštěvu k nám přijdou manželé Vaňkovi, jsme velmi civiliovaní a grilujeme ve vnitrobloku. Jindy spíš plachá Lucie mi přišla uvolněná a spoko, často nervózní a bez alkoholu trochu nudař já jsem si to užil moc.
Obvyklý procházky k cirkusovýmu stanu Jatek 78 na limonádu a nanuky. Máše se postupně dělá líp, ale jde to pomaličku. Konečně se jí povedlo se dobře rozjet v kreslení a finišuje svoji knížku. Jsou to těžký momenty, alespoň z mý zkušenosti. Takhle při dodělávání, v cílový rovince. I bych si tipnul, že jsem si poznamenal někdy, že to nemám rád. Nebo si to aspoň někdy myslel.
– V neděli jsme s Maruškou vyrazili do Děčina na párty u Kaučuka. Představoval jsem si, že přijdou všichni. Akorát s dětma. Jenže přišel s holčičkou jen jeden Kaučukův kamarád a ostatní jsme víceméně byli parta chlápků na zahradě, co grilujou, popíjej u toho nějaký panáky, nebo colu, a je s náma zábava asi taková, jak zábavně to zní. Odpoledne se pomaloučku překulilo k večeru, nakonec jsme s MArkou zvedli kotvy a šeřícím se krajem jsme frčeli směrem na Louny. A kousek za nima do malé vísky, kde nás přivítal kamarád Maras. Maruška se vzbudila jak jsme zastavili, ale jen jsem ji přenesl do hlubokých duchen a už spala. Jen jsme se s MArasem pozdravili a zapadl jsem do peřin taky.
– Včera jsme měli překrásně líný den. Přerušený krásným výletem na Dřevíč, který se protáhl ještě o notný kus, jelikož jsme se prostě nějak rozešli z vesela. A tak jsme s dvěma utrmácenými a zabahněnými holčičkami došli k večeru do domu, před který postavili rybník, na ohni si opekli buřty. A zase se všichni poskládali do postelí.
– Abychom dnes ráno očesali rybíz. A přejeli do PRahy, za Mášou, o který jsem často, když jsem dýl s MAruškou zvyklej mluvit a přemejšlet jako o „mamince“. A ještě stihli moc hezký piknik za viaduktem ve Stromovce s Myshkou a Kubou, co oslnili tábornickým vybavením a zachránili repelentem, s Lindou, co to celý zorganizovala a přinesla krevety, s manžely Zátkovými, jejich delikatesami a Rozárkou. A konecknonců i náma třema, co jsme rodina, dneska zase v jednom bytě, uprostřed prázdnin, jak když prstem píchneš do mapy.
Zdravim svý bratry.
Sestry
Dobrou noc