tak radioaktivní zatím nejsem, jak se sluší říct. do Ikemu na 7:15 jsme sice s Mášou dorazili, ale žádanky, které prý bude možné dodat později, nakonec nebylo možné dodat později. byl jsem tak rád, že jsem se vůbec nezlobil, že jsem vstával zbytečně. a Máša to tak asi měla taky. měl jsem taky radost, že se budu moci objímat s malou Maruškou. jak jsme byli na absenci dotyku připravený, dělalo nám pak během dne velkou radost, různě se objímat, bylo to bezvadný.
odpoledne přijel brácha Jirka a bylo to s ním bezva. kolem sedmé, když dorazila Linda na plánovanou největší pizzu na světě, už jsme byli docela utahaní. Pizzu jsme si dali druhou největší na světě, byla moc dobrá a nakonec jsme vydrželi docela dlouho povídat. Brácha šel s kámošema na Dunu a my si užívali tu naši kudrnatou kamarádku po dlouhatánský době pro sebe a povídali jsme a povídali…
ve středu jsem s bráchou vyrazil odpoledne do Brna na koncert do klubu alterna, kde jsem hrál půlhodinkovej set před písničkářem Zapomělsem, kterýmu jsem pak pokřtil desku. Byl to moc hezkej večer. Jak hraní, tak krátký setkávání s pár, většinou spíš internetovejma kamarádama. Tak cesta a povídání s Jiříčkem. Asi stokrát jsem byl rád, že je se mnou a že to celý nejedu sám. A že to je zrovna on, kterej už je zase jednou nohou na nějaký cestě. Snad nám vyjde setkání u Jeníčka na horách.
ve čtvrtek jsme ten náš švitořící poklad odvezli k babičce do Český Lípy. A odjeli do hotelu Berg ve Starých Splavech, kde jsme se následující tři dny a tři noci rekreovali. Velkej vejlet okolo Mácháče, návštěva večírku k ukončení sezóny v penzionu Rút i baru Republika na náměsti v Doksech included. Ha.
Dlouho jsme neměli takovej čas na sebe navzájem, na povídání, procházení, čtení, sezení v sauně a v bublinkový lázni.
Návštěvu hodnotím deseti z deseti starosplavských medvědů a ještě nám laskavej PiR v neděli brzy ráno přezul vůz jménem Jeřabina, takže jsme na zimnim.
Včera jsem brzo ráno jel na Endokrinologii tramvají číslo 12 na Plzeňku, přes most přes Smíchovský nádraží, přes přechody, kudy svištěj auta od Baranďáku a ze Strakonický a od Plzně a z Radlický… tam teda moc nesvištěj. Vyzvedl jsem si ty žádanky a termín další návštěvy Ikemu, kdy mi dají kapsli se slabým roztokem radioaktivní látky, aby otestovali, jestli se na mne léčba radiojodem hodí, už mám v kalendáři.
Dneska ráno jsem vyrazil prodloužit parkovací oprávnění. Poprvý v řádným termínu, asi o tři tejdny dřív, než je potřeba.
Holky se šly podívat do Národního Muzea na velrybu. A tak jsem vytáhl větší plátna, jedno nový, druhý starý na přemalování. A maluju v obýváku. A řikám si, že napíšu aspoň jeden post. A s tím Filmem Naživo můžem počkat. Až bude ten link, na kterým se na to bude mlžný podívat. A nebo prostě zase jindy. Ať se, himmel, dostanu k těm plátnům.
Je tu listopad. Zítra to budou dva roky, co se rozloučil Kouba, dědeček, co umšel. S velkou láskou na tebe vzpomínám, tatínku můj milej zlatej.
Plešatej.