v noci začalo fest foukat. spal jsem nakonec v obývacím pokoji ze kterýho je výhled na louku a les a všechny ty vrstvy a hřbety krajiny. nad ránem jsem se budil a poslouvhal, jak se vítra déšť opírá do dřevěnýho domu.
ve třičtvrtě na pět už jsem nezabral a tak jsem se v klidu oblík, opláchnul si obličej a vyrazil do tmy. Sedl do auta, před sebou zhaslej dům, okna se začala hnedka mlžit. A tak jsem pootevřel okýnko a vyjel do tý tmavý větrný noci. napřed maličký silničky a pak větší, větší, až pak najednou dálnice a už si to frčím na Prahu. docela mne překvapilo, jakej byl takhle krátce po šestý provoz. jakože velkej. ale dalo se projet ještě moc pěkně a navigace mne k IKEMu tentokrát přivedla z druhý strany. zaparkoval jsem zase jako vždycky, dostal papírek s číslem a už si to vykračuju na oddělení. změřej mě tam a pošlou zase dom. teda k Sedlčanům během deseti minut hotovo. během svý rekonvalescence už tam nemusím. nazdar.
dopřál jsem si snídani na parkovišti u mekáče, sjel si vzít ještě pár barviček do Soukenický… a zase vymajznul. V Sedlčanech jsem nakoupil a zavolala pánovi, o kterým mi Matez pověděl, že mu mám brnknout, ať přijede vyvézt žumpu. Je prej už docela plná, tak jsem radši počkal i s plánovaným praním a sprchoval se velmi stručně.
„bude možná prudit, že to je tady rozmoklý a že pak nevyjede ,“ varoval mě pán domu. A tak jsem se trochu bál. Ale mistr žumpař byl v pohodě. A protože dneska je sucho, přijel radši rovnou dnes, protože zejtra má pršet. A nevyjel by.
Když jsem to velikánský auto viděl přijíždět po polní cestě a otáčet se na poli pod lesem, musel jsem uznat, že má recht. Pán byl hotovej asi za dvacet minut, dal jsem mu slíbený peníze a bylo.
Takže peru. A pracuju na hudbě k Aloisi Nebelovi pro Liberecký divadlo. A maličko kreslím. A teď teda ještě tenhle post.
Moje milá Máša mi dneska poslala fotku Marušky, jak sedí na zastávce s Beatou a Benem Bláhovcovic, za kterýma dneska šla s tou naší bojovnicí na návštěvu.
Je vidět, že Maruška potřebuje vrstevníky, za poslední rok a půl toho do školky moc nenachodila. Až se vrátím a trochu se zase domazlíme, musím s ní vyrazit za kamarádama s dětma. Ať už k Obrškovům, nebo třeba do jurty do Lulče. Ale napřed budeme pěkně spolu.
Ještě třináct dní.