s Hafisem chodim ven rád. Hafis je pochopitelně pes, je neuvěřitelně poslušnej a pořád má dobrou náladu.
„Kde máš klacek, Hafisi?“ ptám se, krátce poté, co jsem jeden našel a odtrnil, aby s nim šlo šťourat do slaboučkym ledem zamrzlejch louží.
„Mařenka přišla a zahodila ho,“ odpovídá pejsek hlasem naší čtyř a půl leté dcery. A tak jdem, najdem jinej klacek. A Hafis i já si spokojeně vykračujeme v ledovym větru ke kravínu a pak kolem hřbitova zpátky.