každý všední den

každý všední den
každý všední den
každý všední den
každý všední den

párkrát jsem se přistihl, že si do melodie týhle mantry zpívám sousloví, uvedené v nadpisu. nějak se to z podvědomí namotá na mlejnek přemejšlení, aniž bych si všiml. trochu, jako sousloví, melodie, nebo rytmy, který se vám (myslim mně) v hlavě vylíhnou během dlouhý chůze. nebo běhu.

dneska jsem vzal Marušku do školky já, pak jsem vytiskl a nechal Mášu podespat potvrzení, že si Marušku nebude odečítat z daní, vyrazil jsem pěšky do Paladia, nechat si v Air Bank aktivovat bankovní identitu a koupit dvě plátna, ještě ideálně na páteční vernisáž.

a je skoro dvanáct.
jsem trochu rozpolcenej mezi tradiční nespokojeností z toho, že z věcí, který jsem chtěl, jsem zatim neudělal nic. a mezi zneklidňujícím způsobem uklidňujícím vědomím, že z toho, co jsem chtěl udělat, tedy dotáhnout daně a pak jít malovat, jsem zdárně dokončil skoro celou první půlku. a že samotnej pěší vejlet dolů „do města“ je součástí mý práce.
být očima, ušima, svědomím. sám sebe ideálně primárně. stvořitele vesmíru nechme protentokrát stranou.
i takhle si vykračovat za úřednickýma věcma a nákupem pláten je už ta umělecká práce, po který tak toužim, o který mluvim a píšu, stačí se zeptat. Virginia Woolfová nebo James Joyce by tu krátkou procházku dokázali nakrájet na tak tenký plátky tlačenky skutečnosti, že bys ji mohl jíst celá měsíce. s úžasem pozorovat, jak se ty mikroudálosti v aspiku běžnýho dne, měněj na obrovský vesmíry všech bytostí, který jsem, byť letmo, zadlídl. Naštvanej motocyklista s velkou krabicí wolt, co musel brzdit na přechodu na Veletržní, protože z auta před ním někdo mával a nečekaně zpomalil. Mával ten člověk na mne? Mávnul jsem zpátky. Podmračenej mladej podnikatel v šik ohozu a černejch brejlích, sebejistě ovládající svůj svět několika hmaty lesklého mobilního telefonu. Dvě maminky v družném rozhovoru, které zablokují na rušném nároží dopravu. úplně opilý stařík ve žluté bundě, co si zpla hrdla zpívá na náměstí Repu. A je to náš svět, všechno dohromady. Takovejhle je. Celej, šťastnej, legrační, usoplenej, melancholickej, nasranej, temnej, zlej, láskyplnej, loztomiloučkej, sexuální, posvátnej, úřednicky strohej, policejně ochranitelskej, tvrdej, měkkej, poddajnej i agresivní. To všechno najednou. Právě teď. A neustále. Každý všední den.
Každý všední den
Každý všední den…