včera dostala Maruška chuť jen na jediný jídlo. na párek a limonádu, tak jak si to dal Maxipes Fík na pouti, když se vracel domů ze světa… tak jsem vyrazil do té naší Billy, pořídil osm vídeňských nožiček a tři párky rovnou udělal.
Mářa ožužlala půlku jednoho a zbytek nechala a tak jsem ten zbytek snědl sám.
dneska jsem potkal v lednici zbylý dvě nožičky a během konce dílu, kterej jsem nedokoukal někdy před tejdnem, jsem na ten párek dostal chuť. dám si ho studenej, řikám si. a tak, že jo.
jenže, to si nemůže člověk hned vzít vobě nohy (baba, řek by můj táta, dědeček, co už nežije, jak říká Maruška), to si napřed vezme jednu, k ní si nakrojí chleba, ten si posolí…
to nejde vzít si dvě
to by byl člověk na noc studenýho párku moc přežranej…
to by mu bylo těžko
trik je v tom, nakrájet si tu jednu nožičku na tenký kolečka a ty u seriálu ujídat. a teprve poté si potupně jít pro tu druhou nožičku. nakrájet si ji rovněž, pozřít a je to.
člověku je těžko
a v tom je ten trik