Jako každý rok, i letos jsme vyrazili do Mariánek. Jen, jako každý rok, trochu jinak, než obvykle. Tentokrát jsme jeli jen ve dvou, s Maruškou. Máša začala bejt ve středu taky nějaká nemocná, nakonec ve čtvrtek ani nejela na zahájení výstavy se svými obrazy z první knížky, považte, na Mělník. No a v pátek ani do Mariánek.
Tím, že byla po nemoci i Mářa, měli jsme jeden velkej plán… a to sedět u krbu v Markétině obývacím pokoji, kuchyni a jídelně zároveň. A povídat si. A pojídat nejrůznější laskominy. Což jsme, s krátkou přestávkou na vesnickej Jarmark, vlastně dodrželi. Moje chytré hodinky mě dokonce pochválili, že jsem přes víkend a na dnešek naspal výrazně víc, než průměr za celý poslední měsíc. Maruška už taky skoro nechrchlá. A na dnešek jsme všichni čtyři spali v ložnici. Což je parádní.
A kočka. Dodala by Maruška.
S MArkétou a jednou z jejích dcer, jsme toho napovídali spoustu. Od pobytu ve tmě po aktuální politiku, od hudby k malování, od vejletů po horách, po vejlety po lidech. Bylo to zase, tradičně a jako opět, parádní.
Díkes