Silvestr Stallone profrčel, jako by snad ani nebyl. Najednou je tu Nový rok s Novými výzvami, jeden byse ani pořádně nestačil rozkoukat.
Ke svýmu příjemnýmu překvapení se mi podařilo během prosince skutečně vydělat dostatek peněz, že to bez problémů dalo dohromady i na jinak slabší listopad. K mýmu nepříliš příjemnýmu nepřekvapení jsem všechny vydělaný peníze těsně před koncem roku odeslal tam, kam tradičně každý měsíc odcházejí, a do roku 23 jsem vstoupil s čistým štítem. popravdě musím říct, že tu část, kdy nečekaně a tak nějak na poslední chvíli, když už chci mrštit svou nalezenou a dlouze kultivovanou uměleckou svobodou v houšť, vydělám hromadu peněz a všechno se v dobré obrátí, mám mnohem radši, než tu napínavou část, která jí předchází.
Když pak, po. vynesení kočičích bobků, postávám u popelnic a dlouze dýmám (vampampydampam), připadám si jako Pablo Escóbar, jak s brčízem u houpaček vymejšlel strategie na vybudování svýho impéria.
Měli jsme shcůzku s Miřenkou Čechovou, Ivou Moberg, Petrem Boháčem a Kristynou Boháčovou z Paláce Akropolis, pro který budu na jaře vést osmidenní workshop pro mladý lidi, který zajímá umění. setkání s celým týmem bylo inspirativní a pozitivní a moc se na celou věc těším, i když samosebou zatím vůbec nevím, z jaký strany se do toho pustím.
den po téhle schůzce jsme s Aid Kidem, Anežkou a Petrem Ostrouchovem odjeli na Petrovu chalupu do dobré, kde jsme natočili šest demáčů z plánovaných osmi až devíti songů, který by se měly objevit na mý sólový desce, která by měla vyjít letos na podzim.
Celý tři a půl dne jsme zůstali, až na jednu krátkou procházku, zalezlí a pracovali. A z výsledků tý práce mám velkou radost. V něčem se nový písničky dotýkaj míst, který jsem zpracovával na Září i Pulsu. A pak se tu objevujou i nový směry a možnosti. Jsem vážně zvědavej.
Za pozornost stojí jistě i obrovský množství vnitřních nejistot a pochybností, který otevření novýho materiálu a představování jej autoritám, jakou pro mne zatím spíš neznámý Petr, a vlastně i známý Ondra, je. Všechno to dlouho nevyplavovaný haraburdí, všechen ten borčus nepříliš pevnýho sebevědomí a hlubokejch obav z vlastní nedostatečnosti, všechno to vyplavalo zase ven, jako špína, co vyplave zpátky z ucpanýho odtoku umyvadla.
Zvykl jsem si, že taková období nebo situace přicházejí. Už se tolik neplaším. Vím, že to přejde. A teď, než přijde mistr Plavečky, aby mne zasvětil do tajů práce s plátkovým zlatem, jak jsem dostal k Vánocům, skočím s kočičími bobky.
A pomeditovat si u houpaček.
Dobrá, dobrá