Golden Hive

„To je super název,“ povídám Amákovi prvního dne natáčení, když chystá ve studiu takový pokojíčky jednotlivejch nástrojů. Jeden pokojíček pro akustiku, další pro klavír, svlečenej ze všech obalů, pro Fender piano, i stavebně oddělenej prostor pro velikánskýho Voxe, na kterýho člověk mohl hrát přímo z režie.
„Nojo… dík“ odpovídá Amák trochu roztržitě. „A víš, kdo ho vymyslel?“ dodá po chvíli otazník.
Párkrát jsme se s Amákem už potkali, jednou mě dost opilýho zvučil v takovým kdysi polotajným, dnes už neexistujícím klubu v průchodu mezi Spálenou a Opatovickou. A pak jsme si poprvé trochu víc popovídali předloni na festivalu ve Fryštáku. Takže je pro mě pořád vlastně divný s nim tady namedroppovat, jak by asi řekla moje žena Marie, jakože Amák sem, Amák tam, když se vlastně neznáme tak uplně.
Každopádně jsem nevědel, kdo název Golden Hive vymyslel.
Zavrtěl jsem tedy hlavou.
„Jaz Coleman,“ povidá Amák.
„A Dan Bárta řikal, že by tamhle za okno postavil úly… že by mohly bejt natřený na zlato… ale pak, jsme se shodli, že je to moc doslovný,“ dodal.
Pak přišli Aid Kid s Petrem Ostrouchovem a šli jsme se pustit do práce.
Došlo mi, že jakmile se budu snažit těch pár dní nějak předat, name droppingu se nevyhnu.

Ahoj mami, name dropping je takovej legrační zvyk, zmiňovat neustále někoho slavnýho, aby to vypadalo, koho že člověk všechno nezná a jak cool neni. Vždycky jsem si o sobě okázale myslel, že už jsem za tim, ale jak vidiš…

Začali jsme s materiálem nahraným během 4 lednových dní u Petra na chalupě. Víceméně chronologicky… zase nám nejvíc času první den zabrala hned ta první rozpracovaná písnička, co se bude nejspíš jmenovat Nádech. A zase, jak jsme se na ní rozbruslili, pak už to šlo rychle.
V Golden Hive se moc hezky pracuje, nedaleko jeden snadno najde kavárny i restaurace, stejně jako pořádnou vietnamskou večerku. A tak jsem vypil hodně kafe a Clubu Mate Ice-T. Hlad během natáčení většinou nemívám. Ten se hlásívá až večer. Jako, vole, duchové.

Ve středu dorazil bubeník Roman Vícha a baskytarista Kuba Vejnar. S Romanem se potkáváme dlouho, ale nikdy jsme spolu nehráli, Kubu jsem viděl poprvý. Oba patřej do party profesionálů, se kterou Petr dlouhodobě spolupracuje, hrává a nahrává. A bylo znát, že jsou všichni tři dohromady skvěle sehraní.
Roman dostal den předem verze, které jsme připravili v pondělí a úterý, Jakub si napsal pár poznámek na místě. společně jsme si poslechli písničku, Jakub zůstal s basou v režii a Roman přešel do studia…
hm.
a pak to nahráli. většinou na první, občas přidali ještě jednu, dvě verze… na výběr. A pak každej zvlášť donahrál pár aktuálních nápadů a připomínek. a šlo se na další skladbu.
za den natočili basu a bicí do šesti písniček. a pak i s Petrem nahráli dohromady sedmou, která se bude nejspíš jmenovat Hvězdy, hvězdy, a kterou jsem si byl před pár lety tak jistej, že už ji skoro mám, až jsem na ni nakonec málem úplně zapomněl. nedávno se mi vybavila a já jí dotáhl, skoro s celým textem, pár dní před touhle středou. a teď ji tři chlápci, co ji víceméně slyšeli poprvý v životě, napodruhý nahrajou, až se mi z toho rosí kontaktní čočky.

Všimli jste si, že mám celej svůj hudební život nečekaně obrovský štěstí na vynikající spoluhráče? Úplně někdy kroutim hlavou. Klepu si nohou. A tak.

Ten večer jsem ještě stihl natočit s Davidem Pomahačem jeho talkhsow Na kafe, což je vlastně spíš Podcast, když o tom přemejšlim. Ale já ti byl tak rozfajrovanej samou radostí ten den, že to bylo spíš jako talkshow.

Doma bohužel rýmu a kašel od malý Marušky chytla i Julie a právě ve středu večer se začala mátořit i Máša. Takže ve čtvrtek už jí bylo solidně zle, včetně zimnice. A v pátek ještě hůř. Ve studiu jsme stihli nahrát ještě parádní kontrabas Tomáše Lišky, a pak taky ještě další dva, tři nástroje, který si nechám pro sebe, ať nevyzvonim všechno dopředu.

V sobotu bylo Máše vyloženě ouvej a tak nám hodně pomohlo, když si vzal Marušku na noc děda do Davle. I když se mi po ní samosebou stejskalo, jak jsem byl natěšenej ze studia, ocenil jsem to. Protože i mně začaly bolet klouby a kosti zevnitř. A to nebejvá dobrý znamení.
A tak jsme od neděle víceméně nemocní oba. Malou Marušku už rýma skoro pouští, Jula se s ní potýká. Máše je po troškách líp od pondělka.

Já si v pondělí večer udělal Covidový test a vlastně mě tam ty dvě čárky dost překvapily. Když je ale potvrdil i druhej test, musel jsem zrušit divadlo v úterý a středu. Což samosebou pro mne bylo nepříjemný a smutný… ale pro celej soubor mnohem nepříjemnější, komplikovanější a smutnější.
no a taky tim pádem odpadne víkendovej workshop pro Akropoli, kterej budu muset nějak vymyslet online… zrovna, když se nám minule tak pěkně dařilo vyřešit ty zářivky.

středa, den druhýho zrušenýho divadelního představení, je dneska. V divadle na mně byli všichni na dálku laskaví a podporující. tim pádem je to vlastně tejden od toho velkýho nahrávacího dne. panečku. to jsem se doběhl v čase.

holky spěj, Jula s Mášou vedle, Maruška ze spaní jemńoulicne houká tady ve tmě obývacího pokoje… je půl jedný v noci. takže čtvrtek vlastně.

tak to jsem se v tom čase
nedoběh