dneska večer budu doopravdicky odpočívat, slibuju si. Hned, jak holky usnou, dopřeju si večerní dýmku míru, zapnu Playstation a možná místo spektakulárních a přitom místy velmi pozvolnejch kovbojích v RDR2 bych těch pár hodin mohl strávit v psychedelicky barevném světě rozšířenî Horizon Zero Dawn, které jsem ještě neměl možnost ani zahlídnout… a už se na návrat k prehistorickejm robodinosaurům docela těším.
no a najednou je jedna hodina v noci a já mám rozmalovanej obrázek, doposlouchanýho asi teda posledního audiozaklínače, co jsem neslyšel(i když i to už jsem si dvakrát myslel)… a na PS4,5 jsem ani nesáh. Čus bambus.
zato jsem poslouchal skvělej podcast Vlna o psychedelicích, ha, odsud ra barevnost, no jistě. V podcastu skvěle hovoří průvodce mým prvním dejcháním, Michael Vančura. I Karl Veselý svým legendárním hlasem. A já si uvědomuju, že bYch vlastně měl říct minimálně Aid Kidovi, že ta moje deska možná bude popová, možná folková, elektronická i písničkářská… ale že bude vlastně psychedelická. Však veškerá inspirace pro ty klíčový písničky pochází z dejchání a z toho, co mi do života přineslo. A jak tady datluju na toaletě, než zapadnu spát, rozečtenej tu leží velkej rozhovor z A2 s Yvonnou Luckou, nejmilejší Yvonnkou, co vedla můj Stargate a v momentě, kdy jsem měl dojem, že se mi na hlavu sesypal svět, se uměla zeptat:
co se stalo, Jakube?
a že moc hezky mluví o svejch vlastních zkušenostech, nečekaně otevřená, jak prý před odchodem do penze vystrkuje růžky.
a tak jsem to Aid Kidovi napsal. A teď myslim na bráchu Technaře, co večer psal, že už se snad hne z Chicaga a poletí proti slunci a zejtra dopoledne snad už přistane v Praze. Neuvěřitelný.
bráchovi pankáčovi, tedy jeho feně, se v noci na včerejšek narodilo sedm štěňat
konec hlášení v českém jazyce