Jako většina běžnejch kluků(snad jsem se tim nikoho nedotkl) jsem dlouho nepovažoval za důležitý, věnovat se rozdílu mezi manikurou a pedikurou. Princip byl víceméně jasnej, bezrukej Frantík z prvních Básníků, jedno jsou nohy, jedno ruce. Ale jelikož se mne to netýká, neni potřeba si takovouhle informaci pamatovat.
až nedávno jsem vyrazil na Mášino doporučení, nechat si trochu okrouhat své baňaté, obřím nártem a zrohovatělými nehty ozdobené nožky a naznal a zafixoval, že pedikura jsou nohy. A jelikož mne moje epesní sada mozolů na ploskách nohou, aka armáda kuřího oka, posledních pár tejdnů zase fest dopřává jogínskej výcvik, poprosil jsem o termín. A ve středu ráno vyrazil do salonu na Miladě Horákové.
tam mě posadili ke stolku, paní s výrazně vykrojenými rty mne ukrajinskou češtinou vybídla, ať si položím ruce na pult…
a já směle povidám: “když já jsem tu ale dnes na … (chvilka nejistoty) … na pedikuře.”
Slečna z recepce něco řekla mé paní ukrajinsky, nahlédla do papírů a pak mi pověděla, že se mýlím. Že jsem objednán právě na ruce.
“ale já si tak důkladně myl nohy…”
no, nebylo to nic platné. Paní byla připravená na ruce a tak jsme začli. Povím vám, kteří jste zatím podobnou proceduru neabsolvovali, že to je bezva. Paní s výrazně vykrojenými rty mi mnoha důmyslnými nástroji pečlivě upravila nehty, zastřihla okousané záděry, vyčistila prostor mezi nehtem a jeho lůžkem, o kterém jsem ani nevěděl, že na rukou mám. Když jsem se na svých okatých nožkách doplácal zase dom, má půvabná žena mohla na mých vymydlených rukou oči nechat.
a na závěr mi ještě slečna na recepci řekla, že chybu udělali oni a že jsem skutečně byl objednán se svými nohy a že ať tedy přijdu příští týden zase.
dobrodružství pokračuje.