odsejpá to. Maruška je u babičky v Český Lípě, teda byla tam od nedělního večera, kdy se pro ni stavil strejda, do pátečního odpoledne, kdy ji vyzvedl Michal s druhou babičkou a do neděle si ji ještě vzali do Lubnice. Než jsme se rozkoukali, byl pátek, tejden utek, jako nic. V úterý byl u nás na večeři kamarád Al, s Mášou a Julou jsme šli v rámci Baby Bio na Barbie a bylo to bezva. Večeře i společnej film v Oku i Barbie samotná.
prodal jsem obraz, jednu z verzí Hvězd, na který jsem pracoval už od předminulýho tejdne. Donesl jsem ho ve čtvrtek novejm majitelům a bylo to super setkání a povídání. A ještě jsem stihl večer Honzu Chramostu s diskuzí o videoklipu, kterej točíme ani ne za tejden. Všechny věci kolem desky teď nabraly spád, mám sepsaný úkoly a když dobře najdu prostor, postupně je odbavuju. Jelikož máme teď na starost jen Julinku a asi na to oba s Mášou víc myslíme, daří se nám teď pracovní prostor rozdělovat líp. Však jsme taky desátýho oslavili Juliin rok.
před rokem jsme ji vítali na světě. Cejtim to jako před čtvrt rokem. Porodnice a nemocnice v Roudnici na Labem. Díky za tu krásua požehnání.
Jo a Františka Řezníčka jsem potkal. A Ještěda, kluci pili pivka a pokuřovali jsme a pak přišla Máša a ještě k Frantovi a Ještědovi se připojil Aid Kid a s Mášou a Kidem jsme šli za Anežkou do Vegtrálu, kde už seděla Pavla Chramostová, která mi donesla nabarvený pruhy látky, na který jsem po večerech maloval kruhy a hvězdy a který budou součástí kostýmu do toho klipu…
takhle najednou se to děje
do toho jsem rozpracoval a pak skoro dotáhl pátej obraz k desce Hvězdy k předposlední písničce na albu, která se jmenuje Na konci světla.
taky jsem Pavle donesl ohvězdičkovanou látku přes novou lávku HolKa, kterou jsem slavnostně přešel jednou tam a jednou zpátky…
a dneska od 15:45 šel na Oppenhaimera. A líbilo se mi to moc, i když jsem vlastně čekal dost jinej film. Nedávno jsem Ondrovi Zátkovi vysvětloval, proč se tolik těším a proč si vizuální Nolan podle mne vybral zrovna tenhle námět. A to, že detonace nukleární bomby, první test na Trinity, patřil k těm nejopulentnějším vizuálním zážitkům, který do tý doby nějaká lidská bytost zažila… takže jsem očekával obrazově strhující ztvárnění nukleárního výbuchu. A to se vlastně nestalo.
přesto, jak se mi ten zážitek skládá v hlavě, jsem spokojenej velice.
bude deset večer, v sobotu. Na Letenský pláni asi pomalu končí hlavní program Prague Pride. Ale vim houby.