Měsíc: Září 2023

Ve dvě se Máša vrací z kreslení obrázků od ségry a v půl třetí už, s pedalboardem přes jedno, taškou přes druhý a kytarou přes obě ramena, fofruju ze schodů na tramvaj. V 15:22 mi jede vlak, na Hlaváku se se vší tou bagáží trochu motám, ale pak najdu nástupiště, nasáčkuju se do vagonu, usadím se a když se na malých displejích ukáže, kde všude jsou místenky, přesednu rychle jinam. A díky tomu tři hodiny, co jedeme do Karlových Varů, sedím a můžu odpovídat na rozhovor pro Nový Populár.

když vystupuju ve Varech, je po šestý a Markéta mne s Petrem Fridrichem odvezou do Jáchymova, kam už přijíždíme za šera. Přesto je tu i za tmy cejtit prazvláštní silnej genius loci, celý město se táhne příkře stoupajícím údolím až ke kostelu, kterej převyšuje už jen nasvícená těžební věž.
než se ale rozkoukám, je čas hrát. A tak hraju a hraje a zpívá se mi krásně. Stejně hezky, jako se nám hrálo před týdnem a něco v Olomouci, nebo teď ve středu, 27. 9. 23, kdy Za školou proběhl dlouho očekávaný večírek a oslava vydání alba Hvězdy. Občas se během hraní přesunuju mentálně mezi všema těma třema koncertama, v černý místnosti Muzea, který je v Královské mincovně, kde se festival v pátek odehrává, je tak dvacet lidí. Všichni jsou ale soustředění a já jsem moc spokojenej a uvolněnej.

no a pak dohraju a balim a naskládám se k Markétě a jedeme přes hodinku do Mariánek, kde jestě postáváme a pokuřujeme u ohýnku, už je půlnoc, a pu pu pu, za chvilku jedem taxíkem k Petrovi Fridrichovi, kterej mi nabídl přespání. Ve dvě usínám jako zabitý, před osmou se jako zabitý probouzim… a teď už zase jedu vlakem směrem na Prahu. Toho času za Berounem, ha, zrovna projíždíme Karlštejnem.
a za hodinku a půl bych mohl bejt zase doma. Necelejch 24 hodin intenzivního cestování, 90 minut hraní, dva předaní Andělé a spousta mikrozážitků na jedný hromadě. Jako skok na bungee laně, kterej pak zpětně utekl jako blesk. A přitom jen rozhodnout se skočit, udělat ten poslední krok, zabralo jistě celý roky.
vracim se unavenej, dosycenej hudbou, spousta fyzický energie proměněný v životodárnou energii vnitřní, kterou člověk udržuje to světlo uvnitř.

Brácha pankáč mi večer poslal zprávu, co mne potěšila dost podobně, jako dosavadní kladný recenze Hvězd:

Tě péro bratře. Gratulujeme k odezve na tvou desku. Jsem na tebe moc hrdý, že jsi nikdy neuhnul ze své cesty a skvěle děláš, co tě baví. Pozdravuj rodinu.

Udělalo mi to velkou radost.

děkuju

“vypadals tam unaveně,” vybafne na mne maminka v pátek 22. září ráno, zrovna, když kolem osmé vystupuju v připojovacím pruhu z Chramostovic auta.
bodejž
Většinu čtvrtka jsem trávil na cestě do Olomouce do klubu Jazz Tibet, kde jsme měli večer parádní, ale fakt parádní koncert s Kittchenem. Po něm jsem si chvilku povídal s každym, kdo mne byl ochotnej poslouchat, přišlo mi, že všichni byli takoví dojatí, koncert se opravdu povedl. Krásně se mi zpívalo, volnej set plynul, po pečlivym přepsání jsem si na pódium vzal špatnej seznam písniček a zjistil to, až když jsem vytrvale začínal jinou. Dvakrát. Ale vůbec to nevadilo, přišlo mi. Naopak, obecenstvo se vřele zasmálo s náma, nikoli nám, dokonce jsem si nezapomněl a udělal čas na doladění. Třikrát. Ale zpívalo a hrálo se, podle všeho nejen mně, moc hezky.
nu a zpátky k dávno načatý větě, chvilku jsem si po koncertě povídal a pak mne strejda z Lulče naložil do svého vozu a odvezl mne na autobusák, kterej byl hodně jinde, než jsem myslel a ke kterýmu jsme přijeli ze strany, ze který vypadal jak pěknej startovací backyard pro americkej horor. Ale nakonec na něj s půlhodinovym zpožděním dorazil autobus z Polska do Mnichova, kterej jel shodou okolností i přes Olomouc a Prahu, kterým jsem v půl třetí přijel před Hlavní nádraží v Praze a přivolaným taxíkem se dostal do tří do peřin.

V šest jsem vstával abych v šest třicet stál před domem, kde mne nabral Honza Chramosta, kterej nád sebejistě rychle pomaličku houstnoucím provozem odvezl na Barrandov, do Snídaně s Novou, kde jsme představovali náš klip Hvězdy a stejnojmennou desku. Napřed jsme taky přijeli na parkoviště, jako z horroru, v pozadí se tyčily kulisy nějaké vesnice a ježili dřevění obranní ježci. Bylo to surreálný.

za dvacet minut bylo hotovo, jeli jsme zase zpátky. A jak tak vylejzám z auta, abych se prošel probouzející se Letnou a nakoupil pečivum a sýry, volá mi maminka, že jsem na tý Nově vypadal unavenej.
bodejž

Hned volala i unavený Máše. Je to legrační, tenhle tejden. Vysoký vejšky, velký únavy. V budoucím dětským pokoji a bejvalym atelieru se zotavuje dědeček Jindřich, vycházejíc album chce spoustu “jen” různejch priorit. Však jsem ani sem ani na stránku Hvězdy, nestih dát

link na Hvězdy od Animal Music.

ani Hvězdy na Spotify

To už ale nezvládnu. Napíšu to zejtra, až pudu podepisovat 150 obalů na vinyl, než se zejtra, haha, dneska, zkompletujou. Jou.

jsem rád, že mne napadlo, využít čas při čištění zubů k napsání krátkýho postu, takže tady stojim v koupelně už půl hodiny, nechci si sednout na vanu, abych neměl od posprchovanyho okraje mokrej zadek a z mýho čištění zubů zase začala pod umyvadlem hlasitě kapat voda do kovovýho lavorku. V úterý k nám přijde instalatér.

ve středu mám Za školou v Uralské v Dejvicích vernisáž a release party, o který nevim, vůbec netušim, jestli tam přijde lidí hodně, nebo naopak málo, jak přesně budu hrát a co, jestli se stihnou vinyly, jejichž matrici prej poškrábali v Londýně a tak se expres dělala nová, chtěl bych si to nachystat, připravit, rozmyslet.

ale jak už to tak bejvá, všechno se děje najednou. A děda Jindra, kterej je tu teď s náma, je kromě jinýho obrovská posila do týmu, kterej pomáhá rozvíjet ty naše dvě ratolesti… a tak ani většinu času nejsem ve stresu, což se nedá říct o dnešní, haha, včerejší procházce do Stromovky, kde bylo lidí, s prominutim, jak hoven, takže jsem se vrátil z jinak moc hezký procházky vyšťavenej jak upír, když usne v nádrži hladovejch pijavic.

dobrou

Tak děvčata jsou zase doma. Nakonec se plány vyvrbily jinak, jak se ukázalo, když jsem se vracel od Majka pěkně ostříhaný.

silného děda Jindřicha pustí z Karláku před druhou operací… a tady se dostávám k tomu, že minulý čtvrtek odvezli Jindřicha na Karlák, protože měl slabou mrtvici. Podle všeho se všechno vyvíjí hezky, dobře se uzdravuje a prospívá. Taky mu naplánovali operaci na zprůchodnění cév… ale ta bude asi až později a teď je natolik fit, že si ho můžem vzít na rekonvalescenci k nám domů. Vyklízel jsem proto dneska hlavně celej pokojíček a i když jsem všechno zrušil a šel až na večernî rozhovor s Kvietah a cestou vyhodil 4 velký tašky bordelu… na pokojíčku to v momentální rozestavěnosti neni příliš znát. Ve skutečnosti ale už mám většinu hotovou a zejtra to jen doklepnu.
a teď jdu spat, protože Maruška kašle a tak zase spíme v obýváku. Lehl jsem si k ní, přitulila se a během půl minuty usnula. Ještě další půl hodinku jsem ji hladil po zádech a intenzivně se radoval, že už je mám doma.
všude je tma. Všechny holky spěj. I kočka Placka. Jdu taky. Jak už jsem ostatně zmiňoval.

Jediná výhoda zaměstnání?
Když zrovna nemáte práci…
Můžete psát blog

By mohl bejt strip s Anjelem. Jak jsem ho teď začal sprejovat na barevný plátna, znova jsem začal přemejšlet o některejch situacích nebo výpovědí rovnou ve formě stripů. a příjemný je, že spousta frustrací současného moderdního člověka, na který jsem v době aktivního vytváření andělskejch komiksů před ehm, dvaceti lety, ještě ani nedohlíd, se dá odfiltrovat tak, že z nich udělám obrázkovej vtip. aspoň ve svý hlavě.

Největší výhoda zaměstnání je teda vlastně ten fakt, že ti někdo platí i za čas, kdy můžeš mezi jednotlivejma pracovníma úkolama přemejšlet o svejch věcech, nebo psát svoje věci, natáčet na chodbě T-Mobilu přirozený echo do minihudeb k audioknihám. když se teď rozhoduju, jestli půjdu dořešit administrativu, zpracovat a odeslat jeden z mnoha „jen“ dotazů, malovat, nebo si hrát či venčit naše dvě báječné dcerky, nebo aspoň tu jednu, potažmo dokonce dát pár letmých polibků svě sličné ženě, nebo jestli pudu psát blog, blog málokdy vyhraje. a pak na něj písu takovýhle dlouhatánský věty.

holky včera odjely do Brna. je to vždycky rachot, když odjížděj, ale to byl i jen s Maruškou, přišlo mi, že to umíme líp a líp a ten včerejší odjezd se obešel bez slziček a rozčilování. jen jsem si teda trochu ubrekl na schodech když jsem se vracel z mávání z ulice. což mne rozčílilo. nevadí. haha.

převčírem jsme měli hlídání a byli jsmes Mášou na Björk. Byl to obrovskej zážitek, koncert a divadelní představení, všechno intimní a velikánský, promyšlený i spontánní, veice osobní v tom obrovským prostoru. byl jsem okouzlenej a navíc nám udělalo moc dobře, jít k hale kus pěšky z domova přes Vltavskou a tamní zrekonstruovaný skejťácký podchody a podél řeky a pak i přes tu parádní lávku HolKu a to prosim i zpátky, kdy byla rozsvícená. Dohromady s paní Bj“ork skutečně mimořádnej večer. Julinka babičce doma docela řvala, ale pak to přes zeď uslyšela Jindřiška a přišla a toho našeho štucláka uspala.
Taky se ten den vrátil z Aljašky brácha technař.
A je tu babí léto a podzim.

Včera jsem měl v plánu volnej den a krátkou schůzku s Honzou Chramostou k natáčení druhýho klipu. A pak procházku s Lindou, která mi pomáhá s natočením promo videa k desce. Teda pomáhá s natočením. Natočí ho. A tím mi pomáhá.
Nakonec jsem z domova odběhl v půl dvanácté dopoledne a vrátil se v deset večer.
Vymysleli jsme toho a natočili a nachodili fůru. Mý hodinky a jejich krokoměr řičely nadšením.

Dneska mne čeká:
– Zavolat mámě a bratrovi technařovi
– Jít k Majkovi the barberovi, jelikož ve středu fotíme s Mášou fotky do časopisu, ve čtvrtek hrajeme v Olomouci a v pátek brzo ráno jdeme s Honzou Chramostou do Snídaně s Novou. Což je teda taky věc, kterou zažiju poprvý.
Taky ten den vyjde deska Hvězdy.
A celý to začne oficiálně.
– Odpoledne mne čekají nějaká ta „jen“ (napsat širší anotaci ke koncertům, napsat do Za školou informace o výtvarníkovi a výstavě, namluvit a sestříhat spot na R1, poslat konečně faktury)
– malovat a malovat a malovat. čekají mne ještě dodělat dva velký obrazy k Hvězdám. a pak bych taky chtěl udělat nějaký plátna s Anjelem. vyfotit je. a pokračovat v malování.
– večer mám rozhovor v Bio Oko do FULL MOONu s Magdalenou, která kromě toho, že píše o hudbě, taky hudbu hraje jako Kvietah. Teď dodělává druhou desku, některý písničky z tý první mne bavily moc a tak jsem si jí začal všímat. Myslim, že to dělaj ve FM dobře, když nechávaj dělat rozhovory navzájem mezi hudebníkama, který se třeba neznaj příliš a přitom k sobě maj blízko. Viz dva rozhovory, který jsme na střídačku vedli s Honzou Ficem ve FM a UniJazzu.

– malovat, malovat a poslouchat hudbu a audioknihy…
– taky bych chtěl trochu poještěřit, že… včera, než jsem uplně odpadl, jsem si pustil 3000 let touhy s Tildou Swinton a Idrisem Elbou, celé to natočil Frank Miller?, co natočil prvního a posledního Mad Maxe… moc pěkný víření barev, romantickej film, zajímavě nahlídnutej, jsem zvědavej… tak to bych dneska moh zvládnout dokoukat. panečku. aktivní život i ve stáří. haha.

Aid Kid oslavil ve středu deset let a Ondra Mikula třicet. na pár hodin jsem se stavil v Café v Lese. bylo milý po dlouhý době vidět celou tu party partu, všechny ty parádní lidi, co se s nima posledních pár let vídám primárně virtuálně. moc se mi líbily sety všech, co jsem neprokecal nahoře, dné, Toma Havlena a nejvíc Ondrův, do kterýho se přidala Nivva, jejíž Sirens mi teď hrajou v hlavě.

Zejtra se holky zase vracej.
Je to zvláštní čas, kterej se snažim naplnit prací. Jednak, abych pak na ně měl co nejvíc času, až tu budou. Abych tu moh taky bejt.
A jednak, protože mi chyběj. Najednou mi chybí ten cvrkot a pohyb. Ty neustálý otázky. A táto? Nejlepší.

Nejlepší a nejkrásnější čas. Každej den si to znova a znova uvědomuju.
Je to požehnání.
děkuju

Tadá

Konec srpna, to je taková neděle roku. Všichni už cejtěj, že léto zase uteklo rychleji, než jsme si ho stihli užít. Pořád bylo moc mokro, nebo moc horko.

a teď je září. Třetího září brzo ráno, jedna hodina. Před chvilkou jsem se vrátil z Děčína, kde jsem měl koncert a vernisáž výstavy při příležitosti otevření staronovýho prostoru. Byl to krásnej koncert a výstava a akce, setkání s dávnými kamarády… a to mne ještě další lákali z konkurenční akce, kde byli všichni, co nebyli na výstavě a koncertě. Ale už jsem byl po celém tom dni úplně vyřízený. A tak jsem naložil věci a Martina mne odvezla během další hodiny a půl až před dům. A teď tu jsem, unavenej a spokojenej. Jako v té písničce o kašmíru.
děkuju a dobrou noc

už jen tejden, necelej tejden… a singl Hvězdy i s klipem půjdou ven.

pod oknama nám už hodnou chvíli pořvává pomalu se přeskupující tlupička sobotních opilců, kokrhavě jásající do brzkýho nedělního rána

Dobrou