před hodinkou a půl jsme se vrátili ze zkoušky.
Máša s Julinkou jsou od středečního večera v Lubnici a protože se tam včera, kdy měly odjíždět, rozkapal kotel, zůstaly, než se jim podaří sehnat pána, kterej kotel spraví.
Maruška zůstala v Praze se mnou, právě protože jsem ji chtěl vzít na zkoušku k Obrškovým, aby si mohla hrát s malým Šimonem, abychom si užili společný kapelní a tatínkovský čas i aby to měla Máša v Lubnici trochu méně na krev, než to bejvá se dvěma dětma, když je má jeden člověk delší dobu naráz. a vida, jak je to dobře.
jednak si teda Maruška se Šimonem dost užili. byli vevnitř, venku, zmokli, na sluníčku si hráli, furt něco jedli, na pohádky se koukali. a my měli čas a prostor zkoušet.
a jak byla minulá zkouška hodně informativní a projížděcí, tady už jsme se k jednotlivejm písničkám dostávali hlouběji. začli jsme hned po příjezdu a kromě pár zastávek na kouř a kafe jsme vlastně pracovali až do dnešní dvanáctý, kdy jsme to zabalili, odvolali Marušku z dřevěnýho vláčku, co s nim se Šímou zrovna někam uháněli, a jeli jsme dom.
k mý velký radosti a úlevě se vybranej playlist do Kabinetu Múz a do Akropole ukázal jako funkční. tedy že ty písničky dohromady zabíraj a tvořej zajímavý vnitřní oblouky, jak se dotýkaj stejnejch témat, občas rozkročený třeba mezi deset, patnáct let… vlastně v jednom místě je to skoro přesně dvacet let, protože na sebe reagujou skladby z roku 2003 a letošní 2023.
A právě skrz tohle propojení, jako by se občas objevil novej význam, stejně jako nový harmonický východisko. A jelikož všichni ti mí spoluhráči tuze hezky hrajou, bylo to překrásnejch 16 hodin strávenejch ve společný hudbě. a děkuju moc za něj, Terezko, Tomáši, Ondro, Štěpáne, Zuzko a Blanko. A díky Maruško a Šímo, že jste nás tak pěkně nechali pracovat a občas si přišli sednout do zkušebny, chvilku tam posedět a pak zase zmizet v nitru domu.
Krásnej a zase celkem naplněnej víkend. Až budu v tejdnu skuhrat, že mi chybí sobot a neděle, budiž mi to připomenutím, že si ji, pokud dokážu, můžu udělat.
Do prvního z křtů zbejvá 16 dní. Čas na to, projíždět texty, cvičit na kytaru, možná i pořídit si tu novou ladičku, co nepípá do písniček. Čas na to, začít s poslední fází propagace. Tu měl sice obstarat klip, ale ten se nestihne. Vypadá to, že s Honzou a jeho týmem natočíme vide k písničce Dál. Zrovna nám natáčení bohužel vyšlo přesně na ty dny před koncertem, takže z plánovanýho klidnýho usebrání a koncetrace zbude jen ten plán.
Po velkým zklamání a energetickým propadu z minulýho a předminulýho tejdne, kdy jsem tak tlustou čáru přes rozpočet nes opravdu blbě, je to ale už mnohem lepší. Vrací se mi důvěra v přirozený tempo procesu. A poučka z trička mýho dejchacího kamaráda:
Když to nemáš, tak to nepotřebuješ.
Hlavně mám za sebou tu zkoušku. Vnitřní květ, kterej se cejtí dobře, pokud může rozkvítat v prostředí plnym tvůrčí energie, pookřál do růžova. Těšim se moc. Z toho teď i z toho, co dáváme dohromady.