klasika, uvidíme, co stihnu, než se to tu začne budit.
Jůla od asi půl šestý plakala, z obýváku, kde spíme s Mářou (možná by stálo za to, spočítat, kolik nocí z roku spíme kvůli nastydnutí různě odděleně) jsem to slyšel sice z druhý ruky, ale stejnak už se mi v hlavě začaly tvořit myšlenky a sentence a začal jsem se probouzet, vytvořil se mi názor, nápad, myšlenka a pak jsem vstal a kolem čtvrt na sedm šel nabídnout změnu rodiče.
tenhle jednoduchej trik většinou docela rychle zabere.
tentokrát ne, Jůla sice koukala, ale jako by dál spala s nespokojeně a setrvale brečela.
zkusil jsem ji přebalit, ale nebylo to třeba, zkusil jsem ji pohladit, ale rezolutně mi ruku odstrkovala… až zase, když jsem potichoučku pustil hudbu, se začala postupně zklidňovat.
a tak jsem si ji z ruky nakonec přendal do manduky a přešli jsme do kuchyně a tam jsem se pustil do nádobí od včera. to jsem se vrátil z ateliéru, kde jsem měl schůzku s novinářem, jednatelem a učitelem Denisem, který se přišel mrknout na ateliér.
dlouho jsme se neviděli, naposled to kvůli alkoholu nebylo moc dobrý, včera naopak parádní a podnětnej večer.
A ještě jsme o chvilku před tím s Jirkou Vaňkem stěhoval od auta Kallax, kterej přivezl z Černýho Mostu. Klasickou osmičku, psal mi. Nejspíš se u toho pod fousy pochechtával, stejně, jako když jsem to já četl. než zamkl vůz, hodil jsem si tu klasickou osmičku na ramena a pomalu a lehce ji nesl ulicí vzhůru. Takhle jsem si to představoval, myslel jsem si, když jsem vzpomínal na náš boj s monstrKallaxem z jednoho z předchozích postů.
Takhle sis to představoval, viď? zahlaholil na mě Fiksu, když mne doběhl.
večer jsem už pak přišel z atelieru, postupně ztlumil světla a silou svýho klidu všechny postupně jemně zatlačil do postelí. plánoval jsem si, že se ještě podívám alespoň na kousek Temnýho případu, kterej se tentokrát odehrává na Aljašce a kde každou chvíli mluvěj o tom, že ten temnej případ přeložej do Anchorage. Kde, jak bystří čtenář ví, teď dlel, či dlí, můj bratr Jiří.
Ale silou svýho klidu jsem omylem jemně zatlačil do postele i sám sebe a tak jsem usnul.
Vzbudil jsem se, jen když jsem Marušce při nočním záchvatu kašle nesl vodu.
A pak ráno. kolem půl šestý. převzal jsem Julu, ta se postupně zklidnila, umyl jsem nádobí. a pak to naše hluboce spící miminko uložil vedle hluboce spící maminky.
rozednilo se. zkontroluju zásoby a pro něco vyrazím. slíbil jsem včera, že bych mohl k snídani udělat hashbrowns, bramborový placičky, takový podobný, co dávaj v Mekáči k snídaním. A k nim, že bych mohl udělat volský oka. Mářa mi to nejí. A opečenou slaninu. Tu si možná dá. I když je jinak, až na párky a řízky už ne, vegetarián.
Minimálně pro tu slaninu dojít musím.
A protože to tady zatim pořád všechno spí, ještě to zkusím.