Marka vedle mne chrupe. výrazně míň kašle u otevřenýho okna, teplotu už nemá, pořád ji ale máme doma. jednu svoji ručku má položenou na hřbetě mý levačky a jak píšu, jemně s ní pohybuju.
včera po pořádné dopolední procházce s Julií mne sklátila neuvěřitelná únava a většinu odpoledne jsem proklimbal na gauči v obýváku, právě vedle Marušky. po sedmý hodině jsem se zvedl a vyrazil do O2 areny na Sigur Rós.
nebyl jsem teda, krz únavu a celkovou rozskřípanost v příliš dobrý formě na téměř tříhodinovej koncert na stání. ale s občasnym posedávání u hrazení a v tom velkoryse pojatým a přehledným prostoru, nakonec zvítězila hudba nad únavou a rozskřípaností. trička s andělem neměli. během poslední písničky jsem vyklouzl akorát na tramvaj a hodinu po tom, co mi buráceli při odchodu do uší, už jsem ležel, vedle Marušky.
i celý dopoledne mi bylo všelijak. on si asi ten záběr konce září, ze kterýho jsem bez nějaký rekonvalescence vrhnul rovnou do úkolů a výzev října, vybírá svou daň a má oslabená imunita bojuje s rýmou a kašlem naší Marjány… až odpoledne, potom, co jsem prospal skoro celej dopolední čas, se mi udělalo výrazně líp. došel jsem nakoupit a pak byl doma s děvčaty, abych opět kolem sedmý vyrazil za kulturu na Novou scénu, na derniéru divadleního představenî Kosmos, na který mne pozvala Jindřiška. a bylo to krásný a chytře vymYšlený, skvěle zahraný představení. v sedadle se dvě hodiny dvacet daly zvládnout, ani jsem si nevšiml. a pak jsem zase po poslední děkovačce vyklouzl a jel domů. v obýváku jsem vystřídal Mášu, která, stejně jako včera, slíbila Marušce, že ji tam nenechá spát samotnou, než dorazim. a teď jsem tu.
už ze mne sundala tu svoji pacičku. a teď z lehounka oddechuje ve tmě po mý levici. Hlavně, ať je brzo zdravá. ta naše pusinka se lví hřívou a tygříma očima.
ať jsme všichni
zdraví a v bezpečí,
spolu
v lásce a radosti