doma

Maruška nakonec v noci kašlala tolik, že jsem se jí pokoušel různejma způsobama pomoct, posadit, dát napít, otevřít či zavřít okno, jedny kapky, pak druhý… mé chytré hodinky mi ráno koštovaly 4 hodiny a 46 minut spánku.

i jsem podle toho dneska vypadal a cítil se. místy. ale měl jsem štěstí. “Něco na mne leze” už snad zase odlézá pryč a i když dnes byl den, kdy měla několik úkolů a pochůzek Máša a já zůstával doma s dcerkami, obě se nečekaně precizně vystřídaly ve spánku. Maruška dospávala zanedbanou noc. A tak jsem mohl kolébat Jůlu. a když usnula ta, vzbudila se Maruška tak akorát na čaj a popovídání. a pak ještě jednou.

Máša mezi tím měla rozhovor v Českým rozhlase, těšim se, až si ho budu moct poslechnout. moc jí to slušelo, když se vrátila s mediálním pelem na řasách. postupně jsme ty naše princezny zaopatřili… a teď zase všichi spí. všechny spí. a já jdu taky spát. ať nežeru.

dobrou