odepisuju mladé paní, která mi na Facebooku posílala fotku svého muže s kytarou, kterou jsem pro Red Bird Instruments pomaloval. Šlo o model Ffast back, zrovna ten, na který jsem hrál na Red bird Festivalu U sosny, kam jsem jel hlavně předat Honzovi rovněž pomalovanej cigar box, kterej pro něj vyrobila jeho spolupracovnice Lucie.
Každopádně jsem mladé paní poslal nějaké fotky, jak jsem postupně Ffastback pomalovával, ta z nich zase měla radost a psala mi, jakou měl muž radost a že si tu kytaru děsně hlídal a jakmile se objevila venku, hned ji pořídil. A že krásně hraje. Což jsem měl možnost u Sosny vyzkoušet. A je to pravda.
Včera jsme se dozvěděli, že jsme vyprodali Akropoli. ale protože se zároveň intenzivně řešil i druhej termín, ten samej den od pěti hodin, museli jsme s šířením radosti počkat do dneška. díky tomu, že koncert začne takhle brzo, můžou na něj vyrazit třeba rodiče s dětma, co nás maj rády, ale od osmi do desíti už je to pro ně moc. což mi přijde parádní. a vůbec mne to tuze těší, protože vyprodat Akropoli je prostě skvělá zpráva. a získat ještě další možnost pro všechny, který jsou tou skvělou zprávou zklamaný, jelikož by se nedostali, je vlastně další skvělá zpráva.
kdykoli, nebo v naprostý většině případů, Maruška přijde k Julii a promluví na ní svým speciálním, pro Julii určeným hlasem, Julie se usměje. Julie se vůbec směje hodně. Dneska večer, vlastně před chvilkou, jsem se na chvilku na jedno koleno naklonil nad velkou postel, kde na zádech ležela ta naše nejmenší. a nad ní se skláněla maminka Máša… která, jako by s druhým miminkem byla ještě víc maminka, jakkoli s prvním nikterak nebyla maminkou méně. a pak se přivrtěla i Maruška a řekla tím speciálním hlasem: Jůlinko, to jsem já, tvoje sestřička
A Julie se usmála…
štěstí bejt součástí takový radosti