Jsem unavenej a nepříjemně napjatej.
V hlavě mi naskakujou věci, který bych potřeboval.
1)
Bejt (nejmíň) tejden doma s holkama. Nebo na nějaký chalupě, v hotelu, v závětří a klidu. Nemuset se stresovat nesplněnejma úkolama. Odpočívat, vařit si, jíst, mazlit se s Maruškami, přebalovat, uspávat, číst a koukat na Twin Peaks.*/
2)
Režiséra klipu, někoho, kdo by se o to celý postaral, vymyslel, dotáhnul, sestříhal a včas předal. Už potřetí se nám krátce před ofciální premiérou klipu stalo, že žádnej klip nemáme. Potřebujeme ho a budeme muset napnout s poustu sil, který teď ze svýho úhlu pohledu nevidim.
Věřim a cejtim, že to dáme.
Ale zrovna teď si trochu připadám, jak ti běžci, co v posledním kilometru maratonu, pěkně na očích všem cílovejm tribunám, ztratěj poslední zbytky sil. A mám samosebou strach, že jak se budu srandovně a dojemně belhat k cílový čáře, všechny ty uběhnutý kilometry mi zase protečou pod nohama
Hodně mi ale pomáhá fakt, že už tyhle ataky znám. Vracej se v nich všechny nejistoty, který ustoupily v časech aktivní práce. A pak, když jsem výsledek svýho snažení vložil do rukou někoho jinýho, přestal jsem bejt pozornej. Věnoval jsem se dalším zvířecím aspektům.
Řekl bych, že vzkaz je jasnej.
Nikdo jinej to za nás nenatočí.
Zbejvá 15 dní.
*Koukání na Twin Peaks a sledování Lynchova přístupu k vyprávění a snímání mi dodává spoustu odvahy a inspirace… to jen tak pro pořádek