během dneška jsem dostal rýmu i já. alespoň teď ji teda mám, ráno jsem ji ještě neměl. Marušku pobolívá levé ucho, tak jí do něj kapeme kapičky, zánět se jí přesunul i do levýho očka, tak i do něj jí kapeme. a pak taky do nosu. to nesnáší nejvíc. mořskou vodu do nosu.
přijde mi, že je jí obecně i trochu líp, dneska přes den i něco snědla. ale mluví jak Bohdalka, když dabuje nachlazenýho Rákosníčka.
dneska večer k nám přišel Mikuláš, čert a anděl. Byli velmi laskaví, anděl ani nemluvil a čert byl hlavně roztomilej… ale Maruška z nich stejně měla respekt. Zajímavý mi přijde, že ho měla i poté, co se ke mně přitočila a pošeptala mi do ucha:
Já vim, že to je děda, babička a Jindřiška. Ale neřikej to.
Možná si nebyla až tak jistá.
Každopádně měla z všech sladkostí takovou radost, že nedojedla ani první čokoládový lízátko a řekla, že musí jít spát. vyčistil jsem jí zuby, nakapal všechny kapičky a dal vyčurat… a pak, než jsem došel pootevřít okno, už skutečně spala.
dny jsou kratičký.
moje snaha zůstat v klidu, sedět rovně a důvěřovat procesu, zdá se, nese ovoce.
dneska jsem dodělal, nadepsal a nafotil druhou várku pohledů. a trochu nečekaně prodal jeden obraz. a vypadá to, že hned dva z těch pohledů.
s Maruškou pořád spíme v obýváku, takhle večer už většinou v ateliérku moc dlouho nevydržím a chodim kontrolovat, jak dejchá. na tvorbu pohledů ideál.
teď tu dozapošiju blog a možná se kouknu na jeden díl toho seriálu na Netflixu od tvůrců Dark. 1888?
1899
dal bych si zmrzlinu.
ale žádnou nemáme. taky bám tu rýbu.
takovou tradiční rybovku.