Po Po Po
jak zpívá Rosalia v prvním tracku Saoko.
Maruška jí, než si zapamatovala jméno, říkala: „ta nahatá paní“ podle fotky na obalu, který si musela všimnout v telefonu. je tedy velmi pozorná, ta naše Maruška.
Spolu jsme byli za Markétou v Mariánkách, Máša a Jula měly rýmu a kašel a zůstaly doma. I tak jsme se měli moc dobře, včetně návštěvy historického jarmarku.
pak tu najednou byly Vánoce. adrenalin. guarana. cukr.
na to, kolik nás u nás bylo, to byla velmi klidná a rodinná oslava. Maruška rozdělovala dárky, nadšená byla z robota, nešťastná z dinosaura/draka, kterýho nedostala. chvilku usedavě plakala, pak byla neposedně šťastná. Jula jako malý sluníčko se většinu času usmívá, na celý kolo. Teď ji slyšim brmlat z ložnice.
dědeček Jindřich zůstal nakonec až do 26. dopo, hodně u nás byla i Jindřiška, to je vždycky prima.
a je po
sedmadvacátého jsme jeli na otočku do Český Lípy. nečekaně se stavili i Klášterští, babička Dášenka z toho už pak byla celá popletená… dostali jsme oběd, kávu a cukroví a po kojení vyrazili na zpáteční cestu.
Jako často, jeli jsme přes Roudnici. Na jednom z nejhezčích míst cesty, nahoře v obci Libínky, na místě s nejkrásnějším výhledem v okolí, stojí lehce chátrající změdělské družstvo. jednou, až bude ještě zchátralejší, to někdo koupí a udělá tam luxusní loftový apartmány s tím výhledem. dole v Polepech bude končit pražský metro.
dneska vyrazila děvčata s dědou Jindřichem, Jindřiškou a babičkou s namalovanou pusou na Loretu. byli venku skoro pět hodin, já doma zatím maloval, psal, hrál na novou kytaru a zase maloval. vystavil jsem na Facebook obraz nazvanej Slunovrat, kterej jsem na kulatý plátno namaloval během krátkejch chvilek mezi svátečním slavením. a vyřídil i jeho rychlej prodej. ani jsem se nedostal k plánovanýmu hraní Red Dead Redemption II, který jsem si koupil v předvánočním výprodeji. a který je tedy bezvadný. a skutečně v lecčems jako GTA s koněma, akorát ještě o kus lepší. jen tedy ty moderní příběhy a způsoby vyprávění, to je mazec. místama interativní film, místama dlouhatánský cválání neustále se měnící krajinou, každej druhej skvělej plán je nabouranej nějakým nečekaným, napětí a dynamiku pumpujícím zvratem.
Jako obvykle jsem prošvihl výročí dalšího roku svý alkoholový abstinence. 25. 12. nad ránem to bylo šest let. Teď už velmi zvolna načínám sedmej.
A už je pomalu půl třetí.
Vedle Jula nespokojeně pofrfňává, jak tak někdy v noci dělává. Půjdu se zeptat, nechce-li mlíčko, nebo přebalit. A pak půjdu spát.
V hvězdoletu mýho těla už je vypnutá i gravitace. Ta kosmonautka, co vypíná jeden po druhým nepotřebný systémy, zhasíná celý sekce a uzavírá hermetický uzávěry… a pak stavem beztíže přeletí dál. Až bude svítit poslední hybernační kóje.
A pak zhasne i ta.
Dobrou