Paráda. Všichni jsou rádi, že prší. Všechny mý spučasný tenisky jsou roztrhaný, tak jsem dneska na sebe poprvý vzal magentové tenisky, které sklidily takový opovržení jako loňskej vánoční dárek. “Vypadá to, jako recese,” konstatovala narozeninová Marie povzbudivě.
Teď, na zastávce Vyšehrad, už vim, že v klidu mne pravá tlačí. Když jdu, je to lepší. Ale v práci si je asi sundám. A po práci buď sjet do Bohempia pro nový, nebo do děravejch. Jenže víte, jak to je tejden před vejplatou, měsíc po daních, když v rozhlase zapomenou proplatit smlouvu a tak dále a tak dále.
Víkend byl PARÁDNÍ
Zkoušeli a nahrávali jsme se Zvířetem v Úštěku. V pátek Malý Zvíře, celá sobota pak plná práce na hudbě, hudbě a zase jenom hudbě. Taky jsem si trochu kreslil, hrubě načrtnutej plán na letošní rok se vybarvuje, spíš vizuálně, než zatím programově a technicky…
Udělali jsme spoustu práce, byli jsme odvážní a smělí a těším se na další takovou práci a další takový dny. A moc se těším, co z toho bude. A mám z toho velikou radost.
Všechny nesnáze jsme překonali… a teď už jsou tu Roztyly
